Kuličkové tužky

Nejrozšířenějším současným psacím prostředkem je bezesporu kuličková tužka, které v běžné mluvě říkáme také tužka propisovací, tedy zkráceně propiska. Princip trubice naplněné barvou, která je uzavřena kuličkou byl znám už v polovině 19. století, ale světlo světa spatřila v roce 1906, kdy si ji nechal patentovat opravdu všestranný chorvatský vynálezce Slavoljub E. Penkala. Jak to už to viděli u jiných psacích prostředků, k vynálezu kuličkové tužky se hlásí hodně vynálezců, a tak zdroje informací ukazují do všech stran, takže je velmi těžké přisoudit někomu nesporné prvenství.

Hrot kuličkové tužky – kulička v osazení

Princip tohoto psacího prostředku spočívá v tom, že kovový hrot je vložena malá ocelová kulička, většinou velikosti 0,3 až 0,9 mm, která se v osazení hrotu volně otáčí. Kombinací čelního a bočního přítlaku přilne kulička k papíru, otáčí se a z válcovitého zásobníku nabírá nestékavou barvu na bázi barvy tiskařské, kterou vzápětí přenáší na papír.

Toto jednoduché řešení si velmi rychle získalo uživatele, kteří chtějí mít po ruce psací prostředek, který se lehce ovládá a je neustále připraven, protože hrot se jednoduchou mechanikou zasouvá do těla, a také nevyžaduje téměř žádnou údržbu, protože náplň většinou převyšuje svou životností celou tužku. Všechny tyto výhody jsou dnes podpořeny nízkými výrobními náklady, a tedy i velkou dostupností.

Během 20. století kuličková tužka zdomácněla natolik, že se stala celosvětově zřejmě nejpoužívanější prostředkem, čímž také ovlivnila i charakter písma a způsob psaní. S nepřeberným množstvím různých druhů kuličkových neboli propisovacích tužek se dnes setkáváme na každém rohu, od nejlevnějších kusů, které se rozdávají na ulici jako reklamní předměty, až po luxusní kousky, které se párují v dárkových kazetách se stejně provedenými plnicími pery. A tak není dviu, že už od předškolního věku se všechny děti pravděpodobně dříve mnohem důkladněji seznámí právě s kuličkovou tužkou než s jinými „dospěláckými“ psacími nástroji, zvykají si na ně a může se stát, že pak ani ničím jiným psát nechtějí; v současné době je nejrozšířenějším psacím prostředkem a používají ji téměř všichni žáci základních středních škol.

A kde se vzal název propiska? Zřejmě je odvozen od toho, že v době, kdy se ještě nekopírovaly dokumenty na rozmnožovacích strojích, se pro vytvoření několika kopií rukopisu hojně využívaly kopírovací uhlové papíry, zvané kopíráky, které se prokládaly mezi papíry. Právě kuličková tužka vystřídala tužku inkoustovou, která se na tyto účely původně používala. Kuličková tužka byla schopna pod silným přítlakem propsat až několik vrstev tak, že i poslední pátá či šestá kopie byla ještě čitelná.

Kuličkové tužky s různě tvarovanými násadkami a velikostí kuliček.

Rychlému rozšíření kuličkových tužek dlouhou dobu bránily nevyřešené technické problémy. Největším problémem je totiž sladit stékavost barvící pasty a otáčení kuličky v osazení hrotu náplně. Když je barva řídká, kulička se snadno otáčí, ale barvy se nanáší velké množství a neschne, nabaluje se na okraji osazení a vytváří hrudky, které zůstávají na papíře v písmu. Ty pak nezasychají ani po několika hodinách, dokonce i dnech a po dotyku vytvářejí syté šmouhy. V nejhorším případě barva z náplně samovolně vytéká, především v teple, a nenávratně znečistí vše, s čím přijde do styku. Pokud výrobce použije tužší barvu nebo zmenší osazení v místech, kde se kulička otáčí, musíme na tužku hodně tlačit, aby se kulička vůbec dala do pohybu; stopa pak není souvisle sytá, často je příčně přerušovaná nebo osově nevyvážená a psaní je fyzicky náročné.

Kuličková tužka také často pod větším sklonem neklouže po kuličce, ale při psaní drhne osazením o papír – nabírá chloupky z papíru, na hrotu se opět vytvářejí nečistoty. Dalším nedostatkem, a to i některých dražších výrobků, je to, že otvor, kterým hrot vystupuje z těla tužky, je příliš volný – takovýto neukotvený hrot při psaní nereaguje na jemné pohyby ruky, jeho pohyb je směrově nevyzpytatelný a výsledný rukopis je proti zamýšlenému jiný, ať chceme či ne. Stejnou potíž způsobuje i uvolněný vysouvací mechanizmus, který dovoluje celé náplni se pohybovat ve směru vysouvání, a i když je tento pohyb malý, při každém nasazení tahu nám hrot podjede.

Modrá šipka na obrázku ukazuje poměrně velikou vůli mezi otvorem v tělu tužky a náplní, bílá šipka naznačuje pohyb náplně v ose těla a červená příliš ostré okruží, v němž se pohybuje kulička - takovýto hrot je neukotvený, pohyblivý vpodstatě do všech stran při všech nasazeních a změnách směru.

Hrot kuličkové tužky s poškozeným osazením kuličky - na fotografii je zřetelně vidět, že barva není na kuličce nanesena rovnoměrně, protože ji stírají, oškrabávají kraje okruží. To způsobuje, že se vytvářejí hrudky barvy, které postupně odpadávají, nezaschnou a rozmazávají se. Zvláště obojím levákům se spolehlivě daří tyto hrudky nalepit na hřbet ruky, rozmazávat je a otiskáváním je přenášet po celém papíru.

Na hladkém papíru, zvláště křídovém, se kulička neotáčí, klouže a vytlačuje barvu do stran - stopa je pak tvořena "kolejničkami". Příliš hladký a nesavý papír nesvědčí ani plnicímu peru i grafitové tužce - fixy všeho druhu si na něm lebedí.

Ukázka ze školní písemné práce psané obyčejnou propisovací tužkou na křídový papír; za povšimnutí stojí, jak si horní levák rozmazává nezaschnutý text  hřebetem ruky (vlevo nahoře) a další postupně hřbetem ruky obtiskuje po papíře mezi řádky.

A obtíže, které má při psaní kuličkovou tužkou levák? Tím, že levák s dolním psaním musí kuličkovou tužku strkat, jde proti papíru. To je velmi náročné, protože musí zároveň vyvíjet velký přítlak, což velmi unavuje ruku. Navíc když jsou v sešitě měkké a nehlazené papíry a spojí-li se všechny neduhy uvolněného hrotu, špatně pracující kuličky a nevhodné barvy dohromady, je dlouhodobé psaní velmi náročné.

Zadní strana papíru s textem napsaným kuličkovou tužkou tzv. "těžkou rukou"; šipky ukazují místa, kde byla barvicí pasta protlačena skrz papír běžného školního sešitu.

Rýhy v papíře způsobené silným přítlakem při psaní - v protisvětlu jsou vidět jednotlivá vlákna běžného školního papíru.

Vzhledem k tomu, že kulička hrotu je svou větší částí uvnitř a ven vyčnívá jen zčásti, nutí tato konstrukce hrotu písaře postavit tužku co nejvíce kolmo. Takto pak jede kulička snadněji než pod obvyklým úhlem, kterým se vyznačuje psaní grafitovou tužkou nebo plnicím perem.

Téměř kolmá pozice kuličkové tužky pak vynucuje úchop s předsunutým palcem přes psací prostředek, který se projevuje jinými pohyby předloktí, zápěstí a prstů, což způsobí, že písmo je spíše kolmé, až mírně přepadávající. Zde se začínají oficiální metodiky psaní zcela míjet s realitou - metodiky psaní jsou odvozeny od psaní ocelovým nebo plnicím perem a všechny kuličkové psací prostředky vedou právě k tomuto úchopu. Jestliže učitelé elementaristé nechají školáky při nácviku psaní psát jakoukoli kuličkou, včetně "tornád" a dalších rollerů nutně dochází k pnutí mezi předepsanou podobou spojitého jednotažného písma a používaným úchopem.

Na obou fotografiích vidíme, jak pravák i horní levák píší téměř kolmo postavenou kuličkovou tužkou.

Propisovací tužka se lépe hodí ke psaní kratších textů, je vhodná na cesty a všude tam, kde chceme být připraveni na to, že za každých okolností můžeme zaznamenat, co nás právě napadne.

Pokud chcete, aby levák psal kuličkovou tužkou, nenechte jej psát vším, co se v domácnosti objeví, a opatřte mu raději tužku kvalitní, v tomto případě určitě od nějakého známého výrobce, byť ji bude muset hlídat jako oko v hlavě. Kuličková tužka dobře vybraná podle zmíněných parametrů ulehčí levákovi velkou část práce při psaní s tímto typem psacích prostředků a viditelně také zlepší jeho rukopis a celkovou úpravu písemností. Vybereme tedy lehčí tužku s větší kuličkou, která není volná v otvoru těla, neposouvá se v ose a s dostatečně dlouhou násadkou bez výstupků, ne příliš slabou, aby z prstů nevyjížděla.

Gelové tužky se liší od propisovací tužky pouze kvalitou náplně a jsou vhodné především ke zvýrazňování textu; nejsou určeny k dlouhodobému psaní, protože rovněž déle zasychají, ale svými jasnými pastelovými nebo kovovými barvami, obsahujícími často i flitry spíše zpestřují nabídku psacích prostředků určených k psaní a ke kreslení.

 

http://en.wikipedia.org/wiki/Ballpoint_pen; http://en.wikipedia.org/wiki/File:Ballpointpentip_lessnoise.jpg; http://en.wikipedia.org/wiki/File:Macro_Biro_writing2.jpg

http://www.flickr.com/photos/don_hoey/4642329420/sizes/m/in/photostream/, autor Don Hoey