Levák v lavici - rozmístění leváků ve třídě a lavici, sezení a uspořádání pracoviště

Rozmístění leváků ve třídě a v lavici

Současné hygienické předpisy přikazují, aby přirozené denní světlo do školní třídy přicházelo zleva doprava tak, aby pravákům padalo do písma, proto při pohledu na školní tabuli mají žáci v lavicích okna po své levé ruce. Není samozřejmě možné takto zažitou dispozici třídy pro jednoho, dva či tři leváky změnit, z hlediska běžné vyučovací praxe nebudeme leváky ani při delších písemných pracích s lavicí otáčet – možné však je to, že levákům v nevýhodných světelných podmínkách prostě přisvítíme.

Levoruký žák by měl sedět stejným způsobem jako pravák, ale v řadě u okna, na místě vlevo v lavici, aby měl co nejvíce světla a aby jeho ruka, kterou píše, nenarážela do ruky sousedovy, to by bylo ke škodě oběma; vedle sebe mohou sedět i dva leváci. Důležité je, aby tento systém zavedli učitelé hned v 1. třídě, protože tento návyk leváci dobrovolně dodržují i v době pozdější školní docházky, kdy z různých důvodů už nelze žákům přikazovat, kdo, kde a s kým bude v lavici sedět. Z praxe na střední škole vyplývá, že většina leváků si ze zkušenosti automaticky hledá místo v řadě u okna a v levé části lavice a koncentrace leváků je tam tradičně největší. Dospělí leváci si také podvědomě na přednáškách, poradách i při stolování hledají místo na levém okraji stolu. Leváky, kteří sedí jinde, k tomu vede touha sedět se spolužákem nebo mezi spolužáky kamarády.

Správné a chybné rozmístění leváka a praváka v lavici

Rozmístění učebních pomůcek při psaní (sešit a učebnice) je pro horního leváka – drápala opět shodné s praváky; při opisování předlohy je učebnice vlevo od osy levákova těla, skloněna ve stejném směru jako sešit.

Pokud vedle sebe sedí dolní levák a pravák, velmi si překážejí především tehdy, když mají rozevřené sešity a učebnice formátu A4, které po rozevření vytvoří formát A3 - kvůli jiné orientaci psaní se jim učebnice překrývají, jak je vidět i na následující fotografii ze školního prostředí.

Sezení a uspořádání pracoviště

Při kreslení, malování a různých ručních pracích je rozmístění materiálů, pomůcek a nářadí ve srovnání s praváky stranově obráceno v souladu s tím, že levák vykonává snadněji pohyby ve směru zprava doleva.

Při práci ve skupině narušuje levák ve skupině praváků svým postupem jednotu pracovních postupů a praváky může mást – v této fázi je levákovi i pravákům potřeba pomoci, levákovi vysvětlit, proč právě v této činnosti je jiný, a také to vysvětlit pravákům. Je potřeba ho podpořit a také učit dvojímu vidění, aby si mohl porovnat, jestli se nachází ve stejném místě jako praváci, jenže stranově obráceně. Školáci totiž mají ve výuce sklon se dívat k sousedovi, porovnávat si s ním svůj postup a výsledky práce, a proto také nahlížejí k ostatním. Levákovi se pak stává, že nevědomky napodobuje postup práce sousedů praváků, čímž si situaci sám ztěžuje, zároveň si tak osvojuje nesprávné postupy práce, navíc po delší době už ani nevnímá, že nepracuje ve shodě se svou přirozeností.

Co říci k této kapitole závěrem? Snad jen to, že v odborné literatuře často uváděnou kritikou horního psaní - drápání jsou argumenty zdravotní – ovšem nakolik jsou obavy z toho, jak levák sedí a vytáčí ruku nad řádek, opodstatněné? Žádné dlouhodobé srovnávací průzkumy, které by zkoumaly a zobrazily zdravotní obtíže způsobené horním psaním – drápáním vůči srovnatelné skupině dolních leváků nebo praváků neexistují. Autoři především upozorňují na to, že se leváci při psaní všelijak kroutí, ale sedí-li levák – drápal v lavici s papírem otočeným doprava, sedí tak jako praváci. Nesprávné sezení je typické pro leváky, kteří píší shora s papírem otočeným vlevo a tzv. "jdou za rukou", což je případ jedné z únikových variant z dolního psaní.