Horní metoda psaní (drápání)

Leváci se s písmem zkonstruovaným pro praváky a ubíhajícím zleva doprava vypořádávávají v zásadě dvojím způsobem:

a) tzv. "dolním psaním" - left-hand downwriting: zrcadlové převrácení pozice psaní a zrcadlové uspořádání pracoviště praváka, a tak je tím založeno především na psaní tlakem

b) tzv. "horním psaním" ("drápáním") - left-hand overwriting: vychází z uspořádání pravákova pracoviště, ale zrcadlově kopíruje pouze pohyb psacího prostředku při psaní tak, aby by bylo dosaženo co největší délky stopy psané tahem.

Horní psaní" ("drápání") - left-hand overwriting vznikla ze strany leváků naprosto spontánně. V okamžiku, kdy není levák veden k dolnímu psaní, napodobuje levák pravákovo uspořádání pracoviště a přidá polohu ruky, která mu zajistí téměř shodný komfort při psaní a výsledky jako pravákům. V době před oficiálním nástupem dolní metody do škol už někteří leváci levou rukou psali, ale informací o tom je minimum. Vzhledem k tomu, že leváctví ještě mezi světovými válkami bylo ve společnosti málo přijatelné a ve škole při psaní nepřijatelné vůbec, nikdo v té době nepodává zprávu o tom, jak by leváci chtěli psát nebo jak v podstatě potajmu píší. Nejstarší vyobrazením píšícího leváka, který jsem objevil, je fotografie pozdějšího amerického prezidenta G. Bushe staršího, který si v kabině svého bojového letadla dělá poznámky s viditelně horním způsobem psaní. V přechodné době tápání při zavádění dolní metody psaní do našich škol v roce 1967 učitelé ještě nevěděli jak a někdy ani nechtěli zasahovat do počátečního psaní leváků, a tak nechali leváky psát podle jejich vlastního uvážení, tedy tak, jak jim to nejlépe vyhovuje. Pokud se tak stalo a leváci psali se stejnými výsledky jako praváci, učitelé jim uvolnili prostor a dolní metodu nevyžadovali. Tento stav trvá dodnes, protože mnozí učitelé, a to všech generací, se staví k metodě dolního psaní s nedůvěrou, protože jejich praktické zkušenosti s vedením leváků v prvopočátečním psaní neodpovídají tradované oficiální pedagogické teorii. Takto vedení leváci volí intuitivně metodu horního psaní (drápání). Tento očividný rozpor mě přivedl ke zkoumání těchto jevů, a myslím, že jsem dostatečně jasně a srozumitelně vysvětlil, proč leváci upřednostňují horní psaní.

Proč leváci píší horním způsobem?

  • při psaní jim umožňuje využívat skoro stejného množství taženého písma jako pravákům,
  • levák si do právě psaného písma vidí a vidí i dostatečnou část předtím napsaného textu, aby na něj mohl při jeho tvorbě navazovat,
  • písmo má obyklý sklon a výsledky leváků a praváků lze totožně srovnávat hodnocením,
  • rychlost psaní, úhlednost a čitelnost písma je stejná jako u praváků,
  • poloha levé paže a ruky je dostatečně přirozená, aby nevyvolávala nadměrnou únavu, nebo degenerativní změny postavy v období růstu - zvláštností a odlišností od psaní praváků je mírně zahnuté zápěstí z horní pozice směrem k sobě,
  • stejný špetkový úchop psacího prostředku umožňuje totožné vedení jako u praváků,
  • uspořádání pracoviště (rozevřený sešit a učebnice, umístění penálu) je totožné jako u praváků, takže levák vlevo sedící vedle praváka si s ním nepřekáží,
  • není potřeba speciálních psacích pomůcek pro leváky,
  • není potřeba speciálních "abeced pro leváky",
  • leváci mohou pohledem porovnávat a kontrolovat své výsledky psaní se spolužáky praváky, takže se nevymykají běžným měřítkům pro praváky a dává jim možnost vyniknout, aniž by je brzdily předepsané obtížnější postupy psaní.

Na nákesu je vyobrazena typická poloha horního leváka; na fotografii je vidět proč leváci upřednostňují horní způsob psaní - horní levák píše skutečně zrcadlově ve srovnání s pravákem a může využívat velké části výhod, které má při psaní pravák.

Horní levák (left-hand overwriting) si vidí do psaní

Horní levák s poměrně velkým pootočeným papírem nemusí vůbec ohýbat ruku v zápěstí - toto přetočení je však příliš veliké, protože výsledné písmo je silně skloněné. Při menším pootočení papíru by této levačce vyšlo z ruky písmo s naprosto správným sklonem.

Horní levačka s nedokonalým špetkovým úchopem.

Horní způsob psaní přináší výrazně méně variant, přesto se jednotliví ochylují, stejně jako praváci a dolní leváci, od vzorového psaní - tomu se zabránit nedá, každý si časem vytváří osobní odlišnosti, které jej specifikují.

Jednou z mála nevýhod horního způsob psaní je to, že neumožňuje psát u svislých ploch, tedy školních tabulí - tam se prostě horní pozice psaní použít nedá. Leváci horní jsou pak zvyklí, že píší z pozice dolní, jejich písmo je méně úhledné, ale ve školách dnes tolerované, protože rukopis při psaní na tabuli (například při zkoušení z matematiky nebo jiných předmětů) se nehodnotí. V obtížnější situaci jsou učitelé horní leváci, kteří si musí na grafický projev dávat větší pozor.

Následující podkapitoly vysvětlují další okolnosti a zásady psaní metodou horního psaní.