Štětce (tradiční psací prostředek)

Štětec je jedna z nejstarších psacích psacích potřeb, v některých kulturách po celá tisíciletí ta nejpoužívanější. Řekne-li se čínské či japonské písmo, vybaví se nám okamžitě – štětec a tuš; zda se toto písmo maluje nebo píše, lze jen těžko říci.

Zvířecí chlupy, jemné až tuhé, jsou připevněny na násadce ze dřeva v mnoha konstrukčních variantách, štětce kulaté a ploché, s dlouhou či krátkou násadkou, jemné vlasové až po štětce z tuhých chlupů nebo dnes i jiných náhražkových materiálů, hlavně plastů, tvoří nepřeberné množství výrobků využívaných v různých oborech, a to nejenom k malování či psaní.

Čínské štětce ze zvířecích chlupů na tušovou kaligrafii, zatím ještě nepoužité.

Některé štětce, především vlasové, jsou určeny ke spouštění tekutých barev, jako je tuš, inkoust nebo další barvy na bázi vodou rozpustitelných barev, tuhé štětce slouží k nanášení pastózních barev.

V našich evropských poměrech se štětec používá především k malování, ale někdy i k nácviku stavby písma, při němž může mít levák potíže, protože barvy pomaleji zasychají. Aby se levák nepohyboval po nezaschlých, ještě živých místech, musí zvolnit, a tím se jeho práce zpomaluje; rovněž z obavy takového rozmazávání textu nadlehčuje ruku, ztrácí tak oporu a jistotu v tazích.

Vzhledem k velikosti kaligrafického písma a také jeho umístění v prostoru nejsou při jeho vytváření štětcem mezi horními a dolními leváky zásadní rozdíly, někteří horní leváci – drápalové mohou mít snahu tahy vést obráceně, tedy od dolního řádku směrem nahoru.

Při malování má levák postupovat zprava doleva, uspořádání pracoviště – barev, palety, vody nebo jiných pomůcek – je stranově obrácené vzhledem k pravákům.

Obyčejné běžné školní kulaté i ploché štětce v kovovém osazení.

květen 2020