Ocelová perka

Prvním moderním psacím prostředkem se stalo ocelové pero, které na rozdíl od husího brku, bambusového či rákosového písátka umožňovalo rychlejší a také pohodlnější psaní. Jeho rychlé rozšíření bylo v 19. století spojeno s novými technickými možnostmi výroby a také tím, že téměř ve všech evropských státech se v této době rozšiřuje znalost čtení a psaní i mezi lidovými vrstvami společnosti. Je příznačné, že konstrukční objev a jeho následná výroba je připisována velkému počtu vynálezců v různých zemích současně. A tak i u nás se uvádí, že do vývoje ocelového pera zasáhl i Čech,  Alois Senefelder, který na konci 18. století zkonstruoval hrot s pružnou špičkou, neboť první ručně vyráběná ocelová pera byla velmi tvrdá a trhala papír. Strojovou velkovýrobou se pero začalo vyrábět v Anglii v první polovině 19. století a v jeho průběhu se jeho výroba rozšířila snad do všech zemí Evropy i zemí jiných. Zkoumání konstrukce ocelového pera je odrazovým můstkem pro poznání vývoje předlohy písma a také konstrukce pera plnicího.

Ocelová pera určená k normálnímu psaní i ke speciálním kaligrafickým účelům byla a byla vyráběna v různých materiálových a tvarových obměnách a používají se dodnes. Jejich hlavní nevýhodou je malá pružnost hrotu a především malé množství načerpané barvy, nutně doprovázené častým namáčením ve skleničce inkoustu nebo tuše.

Málokdo tak dnes takovými pery píše, ocelová pera jsou využívána především výtvarníky v tušové či inkoustové technice zvané perokresba, speciální typy per se používají k rýsování, psaní kaligrafického či plakátového písma.

Ocelové pero RUSTICA, vyráběné firmou Brause & Comp., Iserlohn - typické pro některá perka je šikmé seříznutí hrotu, které umožňuje snazší vedení stopy pravou rukou. Plošší tvarování lépe smáčí papír a stopa je vyrovnanější. Pokud tímto perkem z opačné pozice píše levák, kapilára hrotu se nedotýká papíru a jen velmi těžce píše. Při podrobnějším pohledu je to vidět i na dalším perku na následujícím obrázku.

Ocelové pero má na první pohled ve srovnání s husím brkem úzkou špičku – zanechává tedy úzkou stopu. To způsobilo, že písmo zeštíhlelo a z velké části opustilo stínování, které bylo běžné při psaní husím brkem, který byl většinou zaříznut do koncové plošky. Některá ocelová pera určená k psaní mají nožičky stranově stejné, některá jsou na špičce šikmo seříznutá, aby mírně stínovala; některá pera mají levou nožičku mírně užší. Široké výrazové prostředky však ocelovému perku zůstaly, a tak se dají využít při kresbě inkoustem nebo tuší.

 

Některá ocelová pera jsou určena k rýsování, kaligrafickému a plakátovému písmu; u nás se jim často říká "redis pera" - ta jsou konstruována tak, aby při poměrně široké čáře, kterou zanechávají, měla při jednom namočení (načerpání) v zásobě dostatek barvy.

Horní přídavná část perka zadržuje větší zásobu inkoustu; šířka stopy je většinou udávána v milimetrech a často je vyznačena vyražením přímo na perku - 3 mm, 2 mm a 3/4 mm (vyrobeno firmou Massag mezi světovými válkami).

Sada plakátových perek s velmi širokou až úzkou stopou sovětské výroby z let osmdesátých.

Jestliže vezme do ruky ploché kaligrafické pero levák, stopa je jiná, než jak je zobrazena v učebnicích o kaligrafickém písmu – pod jiným sklonem je písmo i jinak stínované. Při hodnocení grafických prací vytvořených plochým perem na to učitel musí brát zřetel, protože levák v tomto případě nemůže charakter písma ovlivnit - místo toho můžeme klasifikovat čistotu provedení, ladnost, rytmizaci písma a další parametry.

Vedení čar kaligrafickým perem, které stínuje stejně jako husí brk, při vedení pravákem.

Na slově Encyklopedia je názorně vidět, jak se stopa psaná plochým perem vyvíjí v ruce praváka a obou typech leváků - i při stejném úsilí, je stopa výrazně jiná, protože její podoba je v různých způsobech psaní přímo závislá na postavení ruky v řádku. Zcela jasně je vidět, že písmo leváka horního se téměř shoduje s výkonem praváka - to je proto, že pozice pera a ruky je v tomto případě téměř zrcadlová, jak už bylo vysvětleno v kapitole o horním psaní leváků.

V současné době jsou rýsovací a plakátovací pera, stejně jako ocelové perko na psaní, nahrazována jinými psacími prostředky, sazbou a tiskem výkresů a různých grafických produktů z digitální sazby z textových, grafických a spousty dalších specializovaných počítačových programů. Přesto výtvarníci na ocelová perka nezanevřeli a kreslení tuší je nedílnou součástí výtvarné výchovy na školách i mezi profesionály, kteří se zabývají knižní ilustrací i volnou tvorbou.

Trilobit, stroj a medúza