Pomůcky pro leváky

Pracovní pomůcky, nářadí, konstrukce ostatních věcí a uspořádání prostředí vhodných pro leváky už několik desetiletí zaměstnává nejen pedagogiku, učitele, rodiče leváků a leváky samotné, ale i jejich výrobce a prodejce - téma „pomůcek pro leváky“ se tak dotýká poměrně mnoha lidí. V této oblasti však zároveň panuje značný informační a argumentační chaos, v němž si jednotlivé strany nerozumí a v jehož důsledku jsou nakonec někdy zklamáni i ti, kteří chtěli pro leváky udělat jen to nejlepší. Vůbec nejsložitější je problematika pomůcek pro malé leváky, protože v ní se prolínají nejen racionální přístupy, ale i obavy a přání rodičů a učitelů.

Česká společnost leváky už vstřebala a chápe, že leváci své leváctví ovlivnit nemohou a že jejich nárok na používání levé ruky je opodstatněný. Tak přirozeně vzniká i celá řada otázek, jak leváky vychovávat v dětství a jací by měli být, až budou dospělí. Generace skrytých a tzv. „přeučených leváků“ mizí a mezi námi jsou převážně leváci, kteří vyrostli v nových podmínkách od let sedmdesátých 20. století. Tyto generace leváků si pak hledaly cestu, jak se svým leváctvím veřejně zacházet sami a každodenně testovaly nejen své schopnosti a věci kolem sebe, ale i formulované pedagogické poučky a přístupy k výchově. Situace je jasnější i tím, že nové generace leváků se shodují na společných zkušenostech, které se už dají zobecnit, přestože to často neodpovídá předpokladům učiněným v letech šedesátých a sedmdesátých minulého století.

Kapesní rozhlasový přijímač Grundig Micro Boy 60 je hlediska ovládání svými ovládacími prvky typickým představitelem jednoznačně pravoruce orientovaným přístrojem. Samsung Camcorder Q 10 je naopak příkladem designu vlídným pro praváky i leváky.

Přestože se leváctvím převážně zabývají rodiče a učitelé předškoláků i školáků, v centru naší pozornosti nesmí být právě jen oni, ale také budoucí dospělý člověk, který právě v období dospělosti tráví tři čtvrtiny svého života. Zaměřenost výchovy i naší pedagogiky na období dětství a na dočasné potřeby dítěte ve škole je z tohoto pohledu příliš zúžená, navíc její převládající ochranitelský přístup nebere v úvahu, že dítě tím nepřipraví na život mimo ni.

Dětství tak může být prožíváno v uměle vytvořených podmínkách rodiny a školy, ale vstupem do produktivního života přestane být už dospělý člověk rázem chráněn - a na to musí být připraven, což neplatí jen pro leváky. Ochrana leváků pouze proto, že jsou leváci, je mimo rodinu a školu nízká a až na několik obecně formulovaných pravidel, která se týkají lidských práv a několika drobných ustanovení bezpečnosti práce, není součástí právního řádu. Nutno podotknout, že nynější generace dospělých leváků s tím jsou srozuměny a chápou, že pravoruký svět se pro ně nedá převést na stranu levou. Přes všechny výhrady k ochranitelské výchově však můžeme říci, že vhodně mířená podpora zejména malých leváků určitě usnadní jejich přechodovou fázi „období velkého střetávání“ a že jim pomůže najít cestu, jak se pro svou osobní potřebu naučit účelně vybírat pracovní postupy a věci, které jim usnadní život v pravostranném světě.

V současné době se leváci u nás necítí být zvláštní, navíc ohroženou skupinou, své leváctví považují za přirozené a rovnocenné praváctví, a tak na své leváctví běžně neupozorňují, zároveň také nemají pocit, že by z podstaty svého leváctví praváky něčím výrazně převyšovali. Na druhé straně však připouštějí, že některé věci vidí skutečně z jiné strany, a mnohdy tím praváky překvapí. Většinou cítí lepší dispozice pro činnosti, jejichž součástí je časoprostorová orientace a potřeba vidět věci z vícero úhlů, a jsou si vědomi i toho, že jsou přizpůsobivější a šikovnější na obě ruce.

Z hlediska svého leváctví prožívají svůj život tiše, nenápadně a se svými obtížemi vycházejícími z praktického života se potýkají většinou sami, a když na to přijde, řešení, jak zacházet s pravostranně uspořádanými věcmi i prostředím, si hledají sami a vlastní cestou. To pak přináší poměrně velkou rozptýlenost řešení každodenních situací, přičemž každému levákovi jeho vlastní řešení vyhovuje samozřejmě nejlépe, protože se mezitím stalo dlouhodobou součástí jeho přirozených pohybů. Při zkoumání a zobecňování nejvhodnějších řešení pohybových a pracovních situací leváků se tak dostáváme do situace, v níž je někdy těžké zvolit jednu jedinou modelově správnou cestu.

Leváci si na pravoruké prostředí nestěžují, protože v pravorukém prostředí odmala vyrůstají a postupně se mu přizpůsobují, zvykají si na něj a často ani neví, že ve srovnání s praváky dělají leccos jinak. Uvědomují si to většinou až tehdy, když se na ně někdo s údivem dívá, jak něco šroubují, otvírají nebo píší, anebo tehdy, když spolupracují ruku v ruce s pravákem. Podle zkušeností rodičů a učitelů si takovouto svoji odlišnost obvykle uvědomí na konci mateřské školy nebo v první třídě; je ale zajímavé, že část leváků si prožije plné uvědomění svého leváctví až ve věku kolem deseti let v době nastupujícího dospívání, i když o tom, že jsou leváci, slýchávali samozřejmě dříve. V každodenním životě si leváci svou odlišnost prožívají spíše zřídka právě proto, že většinu činností provádějí zautomatizovaně, a pokud se nevyskytnou viditelné kolize nebo nedostatky výkonu, tak své leváctví prostě nevnímají.

Pokud se máme zamyslet nad tím, jak a jakým směrem leváky máme v nastupujícím 21. století vychovávat, měli bychom vzít v úvahu zkušenosti dospělých leváků a poznatky, které vyplynuly ze století minulého:

  • leváci se za své leváctví nejen nestydí, považují ho za něco naprosto přirozeného a většinová pravoruká společnost naštěstí dnes už také; se svým leváctvím jsou ztotožněni, u nás se necítí pravorukým prostředím diskriminováni a své leváctví prožívají jako rovnocennou alternativu prostředí pravostrannému. Na druhé straně jsou si vědomi některých obtíží a omezení, které jim leváctví v pravostranném prostředí přináší, ale i toho, že se obvykle pokusem a omylem s nimi naučili samostatně vypořádávat se vším, co tato metoda s sebou přináší.
  • leváci a jejich rodiče obecně vědí, že požadavek na to, aby leváci mohli vykonávat jemné činnosti levou rukou, zejména při psaní, kreslení, malování, ručních pracích je oprávněný; na druhé straně chápou, že ne ve všech situacích, v školských zařízení i na pracovištích lze prostředí běžně přizpůsobit pro potřeby výkonu práce leváka,
  • počet leváků určených podle používání levé ruky v jemných motorických a sebeobslužných činnostech, především pak podle používání levé ruky při psaní, je v moderních společnostech podle různých průzkumů poměrně ustálen a v současné době tvoří kolem 10 - 12 % populace. V souladu s nejvíce přijímaným pojetím původu leváctví, který vychází z teorie dědičných dispozic, není předpoklad, že by se počet takovýchto leváků zvyšoval, protože průzkumy dlouhodobě probíhají v otevřených podmínkách a protože leváků, kteří by své leváctví skrývali, je dnes v naší dlouhodobě tolerantní společnosti velmi málo,
  • národní pedagogiky procházejí v oblasti zkoumání leváctví vývojově podobnými fázemi, které odpovídají stupni přijímání leváků u nás - tam, kde se leváctví začíná teprve rehabilitovat, vznikají i představy o tom, že leváci by měli mít co nejvíce práv a pomůcek pro leváky, zatímco v zemích, kde je leváctví společností už přijato a dlouhodoběji zažito, je tento požadavek postupně přehodnocován,
  • podle současných průzkumů u dospívajících a dospělých leváků je zřejmé, že nemají zájem si zavádět do života co největší množství pomůcek pro leváky, přesto nebo právě proto, že je znají a mají s nimi zkušenost,
  • řadu pomůcek pro leváky používají leváci dočasně, když jim v nějaké životní fázi ulehčí cestu ke splnění jednorázových úkolů nebo když jsou prostředkem k získání nutné konečné zručnosti,
  • dlouhodobě pomůcky pro leváky leváci používají jen v tom případě, že jim přinášejí výrazný nebo dlouhodobý profit pro zkvalitnění výkonu v některých povoláních nebo zájmových aktivitách - tam leváci používají nástroje, přístroje a vybavení trvale, pokud je dostupné a v přiměřené cenové hladině.
  • co největší používání pomůcek pro leváky různými formami podporují jejich výrobci, kteří v rodičích malých leváků vidí velkou a snadno ovlivnitelnou zákaznickou skupinu, což se týká zejména školních potřeb a dalšího zboží; prodejci a výrobci jsou zároveň při jejich vývoji a výrobě ovlivňováni jednak potřebami leváků, ale i pouhými představami a přáními pedagogiky zejména ve vývojovém stadiu ochranitelské fáze,
  • v současném globálním trhu je schopen i jeden nebo několik málo výrobců uspokojit poptávku po tak úzce specializovaném zboží, jako jsou pomůcky pro leváky; navíc možnosti výroby malých sérií nebo kusového zboží na počítačem řízených strojích se rozšiřují a pravděpodobně se ještě rozšiřovat budou,
  • společenské zvyklosti, technická, ekonomická i právní situace, z níž vycházíme, se bude i nadále měnit, takže musíme připustit a zároveň předpokládat, že za dvacet, padesát či sto let se může v tomto vývojově neuzavřeném procesu mnoho změnit.

Vezmeme-li v úvahu tato východiska, musíme se ptát, které zkušenosti současných leváků jsou nosné a upotřebitelné i pro výchovu nových generací malých leváků a jestli je nutné, aby malí leváci ztráceli čas a energii tím, že se každý z nich bude potýkat s dnes už známým řešením sám, anebo jeho cestu můžeme znalostí věcí směřovat, zjednodušit a urychlit?

***

http://www.onlineshop.cz/elektronika/audio-video/audiosystemy/prenosne-audio/radioprijimace/micro-boy-60-radio-grundig-grundig-cerna-139269P.html

http://0.tqn.com/d/camcorders/1/0/5/4/-/-/Q10_switchgrip.jpg

 

5/9/2016