Mezinárodní den leváků - 13. srpen

Mezinárodní den leváků každoročně slavený od 13. srpna 1976 je příležitostí jak upozornit většinovou pravorukou společnost, že v populaci se pohybuje 10 až 13 procent lidí, kteří upřednostňují při psaní, při práci a běžných denních úkonech svou levou ruku a kterým to v pravostranně orientované společnosti to může a někdy také přináší řadu obtíží.

Loga dne leváků 

Zakladatelem Mezinárodního dne leváků byl Dean R. Campbell, který v roce 1975 spolu s přáteli založil společnost Lefthanders International, Inc., se sídlem v městě Topeca ve státu Kansas, USA. V následujícím roce D. Campbell vybral 13. srpen k slavení svátku právě proto, že kvůli anomálii gregoriánského kalendáře připadá častěji na pátek – není ale bez zajímavosti, že tento v tento den sám slaví své narozeniny. Základní myšlenkou Mezinárodního dne leváků bylo nejen připomenout, že leváci tvoří poměrně značnou skupinu se specifickými potřebami a problémy, ale vytvořit i prostor pro setkávání leváků mezi sebou a praváky - společnost k tomu účelu později založila i dvouměsíčník Lefthader Magazine.

Pamětní obálka z Fort Myers na Floridě na počest Mezinárodního dne leváků s datací 13. srpna 1992 s místní poštovní známkou za 15 centů zobrazuje psaní tužkou levou rukou. Na obálce jsou další poštovní známky s prezidenty USA leváky - Ben Franklinem (7 centů) a Harry Truman (22 centů) a připomínkou dalších prezidentů a politiků leváků.

V Evropě svátek leváků nejvíce propaguje The Left-Hander's Club z Velké Británie, který se zabývá zkoumáním leváků, osvětou i praktickou pomocí levákům a jejich rodičům, učitelům a dalším, kteří se podílejí na výchově leváků. Left-Hander´s Club je plně organizačně i personálně spojen a sponzorován největším obchodem pomůcek pro leváky nejen ve Velké Británii - Anything Left Handed. V čele Left-Hander´s Club stojí Lauren a Keith Milsomovi, oba leváci, kteří byli více než 25 let představiteli Anything LH a kteří uvádějí, že oba jsou leváci stejně jako všichni další zaměstnanci.

Od roku 1992 Left-Hander's Club každoročně 13. srpna organizuje akce, v nichž si praváci mohou vyzkoušet, jak se levou rukou dělá to či ono, tedy vyzkoušet, jaké je to být levákem v pravorukém světě. Zřejmě i proto je Mezinárodní den leváků ze strany LHC pojat nejen jako zpřístupnění problematiky leváctví veřejnosti, ale především jako přehlídka dostupných pomůcek pro leváky a pobídka k jejich koupi. Toto pojetí slavení Dne leváků přijímají i média, která u nás tento svátek připomínají, a možná i právě proto vznikl masivní dojem, že levákům pomůcky pro leváky chybí a že leváci si je prostě přejí - problematika pomůcek je ale podstatně složitější než komerční zájem výrobců a obchodníků (viz kap. Obchody pro leváky a Pomůcky pro leváky).

V našich podmínkách, kde se leváci nijak neorganizují a sama tématika není ani v zájmu aktivit školských nebo společenských organizací, se Mezinárodní den leváků připomíná pouze ve sdělovacích prostředcích spíše jako zajímavost a také proto, že v srpnu utichají politické šarvátky, probíhají dovolené a ve společenském životě je „okurková sezóna“.

Česká většinová společnost leváky a jejich leváctví už dávno přijímá, v leváctví nevidí nic špatného a v tomto smyslu je s leváky dávno sžita, většina praváků dokonce i ví, že leváci i některé potíže mají. To však s sebou na druhé straně přináší i to, že pravoruká většina nemá potřebu se leváctvím hlouběji zabývat, protože skupin dětí i dospělých, které si nesou životem nějakou odlišnost od běžné populace, je mnoho a jejich postavení je mnohdy mnohem palčivější.

Mezinárodní den leváků je tak příležitostí, kdy redaktoři tištěných nebo elektronických médií se snaží proniknout do problematiky a srozumitelnou a zábavnou formou se snaží leváky a jejich postavení popularizovat. Autoři článků pak většinou shánějí zajímavosti o levácích a vycházejí zejména z nejsnadněji dostupných článků v internetových médiích, a tak se po řadu let táhne sdělovacími prostředky více méně stejný okruh informací o tom, že leváci si přejí pomůcky pro leváky a že je jich málo, že ve svých profesích více vydělávají, že jsou lepší řidiči nebo naopak že častěji bourají, jsou častěji homosexuály, nebo mají více úrazů, anebo jsou naopak prostě celkově geniálnější.

A tak u nás převládá obecné přesvědčení, že problémy leváků jsou vyřešeny tím, že leváky většinová společnost neodsuzuje, neatakuje a že je prostě nechává žít. Tento postoj převládá i mezi učiteli a specialisty na výchovu a vzdělávání dětí se specifickými potřebami, a tak jednotliví leváci jsou zatím, tak jako tomu vždycky bylo, se zvládáním tohoto pravostranně uspořádaného světa odkázáni především sami na sebe.

Ale abychom nebyli nespravedliví k médiím i výrobcům pomůcek pro leváky i k učitelům a rodičům, kteří se tak či onak tématem zabývají. Všichni zúčastnění se alespoň nějakou měrou snaží proniknout do tématiky leváctví, všichni však do něj nahlížejí ze svých pozic a tak, jak už to často bývá, se jednotlivé zájmy a přání kříží.

Popravdě je potřeba říci, že zkoumání vlastností leváků a jejich dnešní společenské postavení je v úplných počátcích, že jednotlivé studie zejména z britských a amerických univerzit si velmi často navzájem úplně odporují, protože probíhají v nestejných podmínkách a také s nestejnými cíli a jejich výsledky jsou často z hlediska různých metodologických, historických a společenských důvodů nepřenosné.

Pedagogika je založena zejména na pozorování chování lidí, a tak vyhodnocené závěry odpovídají vidění a mínění pozorovatelů, které je podmíněno i současným kulturním, historickým, politickým a také generačním pohledům, potřebám a někdy třeba i pouhým přáním. I na těchto www stránkách o leváctví jsou popisovány dobově podmíněné pohledy na problematiku leváctví a jako autor článků o problematice leváctví jsem si vědom, že i můj pohled vychází z generační zkušenosti leváků, kteří vstoupili do praktického života v době těsně po roce 1967, kdy už bylo leváctví rehabilitováno  a společnost v něm nespatřovala vadu. Jak vzhledem k novým získaným zkušenostem, jinému životnímu stylu a jiného pohledu na věc pak vyhodnotí praktické zkušenosti leváků někdo z následujících generací pedagogů, to teprve uvidíme.

Největší bolestí výzkumů problematiky leváků je to, že nerespektují pravidlo zkoumání uzavřených statistických skupin, a také to, že ve snaze ukázat, že leváci dosahují i vynikajících výsledků, uvádějí jednotlivé příklady nebo výčty slavných leváků, a tak v dobré víře vytvářejí závěry, v nichž jsou zobecněny jednotlivosti.

Pak se ani nemůžeme divit, že leváci jsou lepšími tenisty, protože několik let byl španělský tenista Rafael Nadal v čele žebříčku ATP, nebo že leváci jsou lepšími technickými konstruktéry, protože všichni přece dobře známe Leonardovy vynálezy. Takto se rodí řada nových mýtů, ke kterým přispívají autoři populárněnaučných článků a publikací (např. i Ed Wright a jeho Slavní leváci v dějinách lidstva, vydáno česky), ale i sami pedagogové ve snaze leváctví rehabilitovat a levákům v jejich těžké situaci pomoci. Málokdo se ovšem zabývá tím, co leváci podle jejich vlastního mínění a zkušeností skutečně chtějí a potřebují. Situace je ale o mnoho složitější i tím, že leváci sami jsou celoživotní samouci z donucení a že si už od dětství museli najít celé řady řešení praktických činností bez rady svého okolí - proto okruh různých řešení téhož problému je pak mnohem mnohem větší než u praváků. Navíc vlastními silami nalezené a zažité způsoby řešení jsou přece každému z nás, levákovi i pravákovi, ty nejpřirozenější a tedy i nejbližší, a tak je tu tendence svou vlastní životní zkušenost zobecňovat a nenechat si radit od druhého.

Přesto je, myslím, jasné, že pro všechny leváky je mnohem praktičtější, když si nemusí za každou cenu hledat cestu sami a mohou využít zkoncentrovaných zkušeností starších - tak tomu bylo v lidské civilizaci vždycky a na tomto principu výchova i vzdělání stojí. Správné informace se však musí k malým levákům dostat ve správný čas, právě tehdy, když je potřebují - a to je příležitost pro informované rodiče, učitele a třeba i prodejce kancelářských a sportovních potřeb nebo hudebních nástrojů či ručního nářadí.

Má tedy Den leváků nějaký smysl jako připomínka skupiny lidí, kterým jindy tolik pozornosti věnováno není? Samozřejmě že má - jde jen o to, abychom při této příležitosti neoživovali mýty kolující médii, podívali se do reálného života a hovořili s leváky samotnými. Vždyť právě proto tu Mezinárodní den leváků přeci je!

 

 

Obrázky:

http://www.wincalendar.com/International-Left-Handers-Day; http://thirdforcenews.org.uk/lists/7-magnificently-titled-charity-days-that-arent-as-weird-as-they-sound; http://www.anythinglefthanded.co.uk/;

www.anythinglefthanded.co.uk; https://www.facebook.com/lefthandersday

facebook:

https://www.facebook.com/lefthandersday; https://www.facebook.com/pages/National-Left-Handed-Day/102243926485437

22/6/2015