Levák a právo

Při čtení předcházejících kapitol jste si už pravděpodobně položili otázku, jestli a jak je v našem současném právním systému postavení leváctví a leváků vymezeno. Jestliže leváctví, tedy být levákem, není nic nepřirozeného, nabízí se otázka, jestli má levák nějaká zvláštní práva, která z jeho leváctví vyplývají, a jestli se uplatnění těchto práv projevuje v běžném každodenním životě.

Nejsem právník, takže při práci na této kapitole jsem se dotazoval několika právníků, konzultoval s veřejnými internetovými poradnami, několika obvodními a odbornými lékaři i vedoucími pracovníky školství, věsměs profesionály z běžného života. Většina z nich byla překvapena, na co se to vlastně ptám a proč vlastně, já byl zase překvapen, že leváci a leváctví v našem právním systému nejsou, až na malé výjimky, zmíněni.

Upozorňuji, že následující informace nejsou právní poradnou, ale pouhým vodítkem pro proniknutí do problematiky, kterou dosud nikdo nezmapoval vůbec.

*

Právo být levákem je formulováno Listinou základních práv a svobod,1 která je nedílnou součástí ústavního pořádku České republiky, ale až na malé výjimky není leváctví v právních předpisech výslovně formulováno.

Zákony a další nařízení nižší právní platnosti se většinou opírají o článek 3, odstavec 1 Listiny, kde se praví: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“

Podle názoru právníků je postavení leváků touto formulací dostatečně vyjádřeno a vychází z ní přístup k levákům v oblasti školství, zdravotnictví a pracovně právní.

V Listině jsou další formulace, které lze také považovat za opěrné body ve vymezení postavení leváků i praváků ve většinové pravoruké společnosti a jejich vzájemných vztahů:

  • Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. (Článek 1)
  • Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. (Článek 2, 3)
  • Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
  • Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. (Článek 10)

Podíváme-li se na tyto odkazy z Listiny, vyplývá z nich rovnost leváků a praváků v právech i v důstojném postavení každého člověka z obou skupin. Protože není zakázáno být levákem nebo pravákem, každý může konat co chce jako levák nebo pravák.

Státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby neshromažďují osobní údaje o tom, kdo je levák, nebo pravák, protože to nemají žádným právním předpisem nařízeno. Pokud školy, zdravotnická nebo jiná zařízení údaj o lateralitě vedou, jsou jako jejich držitelé vázáni zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a osobních datech.2

V případě, že údaj o lateralitě spojený s identitou jejího nositele, je dále zpracováván k jeho zveřejnění, musí se tak dít se souhlasem zákonného zástupce dítěte nebo jeho samého v případě plné právní subjektivity.3

Česká republika se v souladu s evropským právem zavazuje zajišťovat rovné zacházení a ochranu před diskriminací4, zákonem je tak upraveno právo na rovné zacházení s osobami ve věcech práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání, vzdělání, přístupu k povolání a v dalších oblastech bez ohledu na rasový nebo etnický původ. Zároveň však nezakládá princip jakéhokoliv zvýhodnění ve smyslu pozitivní diskriminace ve srovnání s jinými skupinami obyvatel. Pro tyto účely rozvíjí takzvané vyrovnávací postupy, které pomáhají znevýhodněným osobám zaujmout rovnocenné postavení. Tyto vyrovnávací postupy nelze považovat za diskriminaci, a to ani za tzv. diskriminaci pozitivní. Vyrovnávací postupy vedou k rozšíření příležitostí, ke kompenzaci přetrvávajících znevýhodnění a k posílení rovného přístupu tak, aby byly znevýhodněné skupiny obyvatelstva schopné soutěžit s upřednostňovanou skupinou. Vyrovnávací postupy vycházejí z předpokladu, že nelze přijmout pouze zákony, které zaručují rovný přístup a zakazují diskriminaci, a přitom očekávat, že k vyrovnání šancí dojde přirozenou cestou bez dalšího zásahu.“5

10/10/2013