Omyly a mýty o levácích a jejich "opravník"

O levácích se traduje mezi lidmi, učiteli a ve sdělovacích protředcích celá řada pořád dokola opakovaných omylů a mýtů. Dovolil jsem si vytvořit malý "opravník" takových nejčastěji zveřejňovaných - pokud by vám připadaly jakkoli kuriózní, přesto se s nimi v hovorech s praváky i leváky neustále setkávám a objevují se i neustále v médiích:

1. "Leváci jsou opakem praváků" - není to pravda, protože leváci nejsou stranovou variantou praváků. Stavba kostry, vnitřních párových i nepárových orgánů i mozku je stejná jako u praváků. Jediný možný rozdíl, o kterém se diskutuje a zatím se nachází v rovině předpokladů, je jiná aktivace některých mozkových center. O tom však existuje celá řada teorií i vysvětlení, ale současná věda zatím není schopna podat objektivní důkazy, protože zkoumání činnosti mozku obecně je teprve v počátcích.

2. "Mezi lidmi jsou buď praváci, nebo leváci" - není to pravda, přestože mezi lidmi je skupina stranově vyhraněných, tedy skutečných praváků a leváků, jak si je pravděpodobně všichni dokážeme představit, se mezi těmito skupinami nachází skupina lidí, kteří si nesou životem znaky praváctví a leváctví namíchané v určitém poměru. Tato skupina podle odhadů může v různých variantách zahrnovat až 50 % populace. Skupina nevyhraněných, kteří mají stejné dispozice k leváctví i praváctví může být veliká až kolem 15 - 20 %; většinou však z praktických důvodů postupně splyne s pravorukou částí společnosti. V činnostech, kde se používá přednostně jen jedna ruka, se pak musí i tito "nerozhodní" skutečně rozhodnout, kterou použijí - pak se jeví jako praváci, nebo leváci.

3. "Leváci byli v minulosti přeučováni, dokonce přeučeni na praváky" - samozřejmě že v minulosti byli leváci různými formami nuceni omezit své leváctví a pracovat pravou rukou, zejména byli nuceni psát pravou rukou ve škole, což mnohým z nich způsobilo řadu celoživotních obtíží. Samotné leváctví nebo praváctví je však zakotveno mnohem hlouběji, než může vlastní vůle nebo převýchova změnit. Vyhranění leváci i praváci jsou leváky a praváky celoživotně bez ohledu na to, kterou rukou nakonec z různých důvodů vykonávají. Přeučení, chcete-li přetvoření, základních dispozic není možné. Jedni i druzí se mohou k psaní nebo pracím druhou rukou nebo k pohybům nohou pouze "přiučit"! Jiná situace je u lidí, kteří vyhranění nejsou - ti se pak v praxi většinou přikloní k pravorukému světu, protože je to pro ně tak jednodušší. Slovo "přeučit" a "přecvičit" v českém slovníku není, je to jen jakýsi dlouhodobě používaný novotvar pedagogiky ve spojitosti s přiučováním leváků na pravou ruku zejména při psaní, který navíc ani neodpovídá realitě. Česká předpona "pře-" znamená přetvořit, tedy změnit zásadně kvalitu, v našem případě tedy leváctví nebo praváctví, jak jsme se už zmínili, prostě nejde. Popisované situaci odpovídá předpona "při-", která naznačuje, že k tomu, co už je, přibyde něco nového - a jsme doma.

4. "Levá ruka je při psaní obvyklého písma ve stejné situaci jako pravá, jen v stranově opačné pozici" - tato úvaha, která byla formulována snad poprvé v roce 1945 W. H. Gardnerem v Left handed writing instruction manual. Na základě tohoto předpokladu, který nevzal v úvahu fakt, že písmo ubíhá zleva doprava a je tedy konstruováno pro pohyb pravou rukou, je postavena dosavadní metodika psaní leváků dolním způsobem. U nás ji propagoval a později i zavedl prof. Miloš Sovák, jehož pedagogické práce byly vzaty ministerstvem školství jako vzorový metodický pokyn. Hned od počátku zavádění této metody ("metoda dolního psaní") se jí leváci vzpírali a nebyli ji v praxi ochotni přijmout, přesto ji většina pedagogických příruček propaguje a uvádí jako jedinou správnou, a to dokonce i na vysokých školách při výuce budoucích učitelů 1. stupně základní školy. Touto metodou píší leváci v dospívání a v dospělosti zcela výjimečně, kolem 80 - 90% leváků píše shodně, a to na sobě a na škole nezávisle, tzv. "metodou horního psaní", která je pro leváky při psaní našeho písma z mnoha důvodů výhodnější. t

5. "Leonardo da Vinci byl génius, protože psal stranově obráceně" - není pochyb o tom, že Leonardo, který je snad historicky nejznámějším levákem, byl génius. Stranově obráceně, tedy zprava doleva tzv. zrcadlovým písmem, Leonardo nepsal, protože byl génius, ani proto, že by snad chtěl své osobní zápisky šifrovat, a tím je chránit před pohledy zvědavců, ale proto, že ve svých osobních zápisnících psal pro leváky nejsnazší metodou, která vychází z přirozeného pohybu ruky a paže "od středu těla ven". Tímto způsobem může i levák psát tahem stejně jako píše pravák, pro něhož je doprava ubíhající písmo stvořeno. Stranově obráceně píše celá řada levorukých dětí, když pro sebe hledá tu nejjednodušší metodu psaní - přesto chtě nechtě musí z různých důvodů nakonec leváci přijmout stranově  ubíhající písmo zleva doprava. Potřeba je ještě podotknout, že právě proto nebyl Leonardo žádným "leváckým dyslektikem", jak míní některé zdroje v anglosaských zemích. Je potřeba ještě zmínit, že Leonardo oficiální korespondenci psal pravou rukou ve shodě s praváky tak, jak se to naučil spolu s ostatními dětmi ve škole ve Vinci.

6. "Leváků v 20. a 21. století postupně přibývá" - tato myšlenka pochází od Chrise McManuse (Levá ruka, pravá ruka). Dnes je všeobecně přijímáno, že leváctví i praváctví je součástí dědičné výbavy člověka a že genetický kód populace se nemění v krátkých časových horizontech - podle genetiků se výrazně nemůže nic změnit v řádech stovek, ani tisíců let. Leváků je tedy dlouhodobě s největší pravděpodobností pořád více méně stejně - jediné, co se mění, je to, že se leváci na veřejnosti projevují svobodně jako leváci a jsou tedy také v běžném životě vidět. V zemích, kde byli leváci a jejich leváctví přijati už těsně po druhé světové válce, je jejich počet dnes podle vůdčí ruky při psaní odhadován kolem 10 - 13 % a tento stav je s malými statistickými odchylkami trvalý, přičemž počet leváků mužů je o několik procent vyšší než žen levaček.

7. "Leváci mají v tenise výhodu, protože praváci jsou jimi zaskočeni" - podle statistik vrcholných soutěží WTA a ATP, kde se dá vycházet z uzavřeného statistického souboru a kde je jasné, kdo jakou rukou hraje, vyplynulo, že leváci se v žebříčcích umístili mezi praváky rovnoměrně. V letech 1999 - 2009 se v soutěži mezi 1.- 300. místem pohybovalo 11,3 % leváků, kteří se v žádném případě nekumulovali v horních příčkách, jak se předpokládá ve sdělovacích prostředcích i v některých popularizačních článcích o levácích, ale umístili se rovnoměrně a poměrně vůči počtu praváků v celém žebříčku. Pravdou je, že v nejnižších soutěžích může hrající levák dočasně zaskočit nezkušeného začátečníka praváka; ve vyšších a profesionálních soutěžích leváci výhodu už nemají, protože soupeři praváci se na takovou eventualitu systematicky připravují, stejně jako leváci na leváky. Podobné je to i u jiných sportů, kde hrají dva, popř. čtyři hráči proti sobě (stolní tenis, badminton, šerm), ceněni naopak jsou leváci v kolektivních sportech, kde je potřeba obsadit levou stranu hřiště. JIná situace naproti tomu nastává tam, kde se sportuje na oválu - tam mají leváci vysloveně ztíženou pozici, protože na oválu se běží směrem doleva, což odpovídá potřebám odrazové pravé nohy v zatáčkách (běhy, rychlobruslení, halová cyklistika).

 

Počet mužů leváků a jejich umístění v tabulce od 1. - 100. umístění ATP v letech 2000 - 2009 (údaje vytvořené z osobních portrétů jednotlivých hráčů uvedených na www.tenisportal.cz).

Počet žen levaček a jejich umístění v tabulce od 1. - 100. umístění WTA v letech 2000 - 2009 (údaje vytvořené z osobních portrétů jednotlivých hráček uvedených na www.tenisportal.cz).

8. "Leváci by pracovali s pomůckami pro leváky, kdyby byly, a že jsou v podstatě nezbytné a že je jich je málo" - současní leváci dobře vědí, jaké "věci pro leváky" existují, ale v dospívání a v dospělosti je používají zřídka. Problematika je poměrně složitější, protože sami leváci pomůcky pro leváky masově nepreferují, ale z nabídky si vybírají pečlivě a střídmě. Že tomu tak skutečně je, by mohli vyprávět své naši zakladatelé internetového obchodu s pomůckami pro leváky, kteří přijali tento argument a snažili se podnítit zájem o koupi různých věcí pro leváky, ale v zásadě komerčně neuspěli. Ve skutečnosti je zájem leváků o levostranné věci z různých příčin relativně malý, protože v mnoha případech je jejich používání obtíží z toho důvodu, že na nich vzniká závislost se všemi důsledky, které jakákoliv závislost s sebou nese. A tak v dětství malým levákům kupují pomůcky pro leváky především rodiče na doporučení učitelů a jsou to zejména různé kancelářské a psací potřeby. Později však si leváci sami takové věci přestávají kupovat, protože v pravostranném světě, kde je mnoho různých nástrojů a přístrojů pro praváky, by museli mít vždy po ruce své, tedy pro leváky, což není snadné. Takže aby si život zjednodušili, naučí se postupně používat nástroje a přístroje pro praváky, kde to jen jde, a pro ten účel zdokonalují i svou pravou ruku. Tím však nelze říct, že by leváci nepoužívali pomůcky pro leváky vůbec, ale vybírají si jen takové, které jim z nějakého osobního a pracovního důvodu přinesou výrazný komfort, takže nakonec používají hokejku se zahnutou čepelí, kytaru pro leváka nebo profesionální kadeřnické nůžky. Vztah leváků k pomůckám pro leváky se mění s věkem i profesí, jejich dostupností a cenou. V současné době leváci používají nejčastěji oboutrannou škrabku na zeleninu a ovoce, ta je používaná zejména ženami levačkami (kolem 80 %), a školní nůžky pro leváky rozšířené především mezi žáčky 1. - 4. tříd, jež trvale používá zhruba jedna čtvrtina leváků do třiceti let.

9. "Leváci jako řidiči statisticky bourají 8x více než praváci" - popřípadě bourají 4x, 5x, 6x až x krát - typický případ poplašných statistik v běžných sdělovacích prostředcích bez udání zdroje, tedy toho, kdo takovou informaci vypustil. Policejní statistiky stejně jako statistiky pojišťoven nevedou kolonku levák/pravák, takže zjistit, kolik viníků dopravních nehod byli leváci, nebo praváci prostě nejde; stejné je to s úrazy v domácnosti. V osobních a většinou i ve zdravotních dokladech se lateralita neuvádí, nebo je zjišťována dětským lékařem většinou dotazem k rodičům, kteří ji podle vlastního pozorování nahlásí.

10. "Leváci mají vyšší příjmy, dožívají se nižšího věku, častěji trpí těmi či jinými nemocemi, jsou těžším kuřáky, jsou častěji homosexuály a tak podobně" - popravdě je potřeba říci, že zkoumání vlastností leváků a jejich dnešní společenské postavení je v počátcích, že jednotlivé studie zejména z britských a amerických univerzit si velmi často úplně navzájem odporují, protože probíhají v nestejných podmínkách a také s nestejnými cíli a jejich výsledky jsou často z hlediska různých metodologických, historických a společenských důvodů nepřenosné.

Obecné sdělovací prostředky v době prázdnin, kdy není o čem psát, zejména pak v době blížícího se Dne leváků 13. srpna, potřebují mediální stravu, takže výňatky ze studií se šíří metodou blesku, za nějakou dobu se opět vynoří a oběhnou sdělovací prostředky znovu. Typické pro tyto informace je jejich zobecnění, poplašnost a také to, že u nich není uvedeno, kdo takovou informaci vyrobil, kdo a za jakých podmínek eventuelně provedl výzkum. Proto je dobré takové informace přejít rukou mávnutí, porozhlédnout se a spolehnout se na skutečný zdravý selský rozum, abychom nakonec zjistili, že leváci kolem nás jsou normální lidé.

16/8/2014; 20/5/2015