Levák a psaní - jak leváci skutečně píší?

„Všechny tyto zkušenosti jasně ukazují, že správná výchova levorukých dětí chrání před neobratností, poruchami řeči i rozumového vývoje, i před vadami povahovými. Je zde tedy víc než dost důvodů, abychom se uvarovali levoruké děti nesprávnou výchovou pokřivit.“

                                                                                                     Miloš Sovák, Výchova leváků v rodině, 1961

V běžné školní praxi na střední škole jsem za celých více než dvacet pět let svého působení nezaznamenal z hlediska rychlosti psaní a úpravy rukopisu mezi výkony leváků a praváků žádný rozdíl. Jako učitel češtiny a dalších předmětů, kde se hodně píše, opravuji žákovské práce a nedá se říci, že by leváci měli horší rukopis než praváci. V tomto školním věku jsou žákovské rukopisy proti vzoru v písance prvního ročníku základní školy u leváků i praváků tak rozkolísány, že není možno určit podíl leváctví a individuálního přístupu na charakteru písma a výsledku psaní. Stejně tak jsem nezaznamenal, že by si leváci při diktování nebo opisu textu vynucovali zvláštní tempo nebo nějaký odlišný způsob práce.

Nejvíce mě ovšem zarazil zřetelný rozpor mezi tradovanou metodikou a skutečnou praxí v otázce počtu leváků, kteří píší doporučovaným dolním způsobem a zavrhovaným horním způsobem psaní. Myslím, že můžeme předpokládat, že na střední škole všichni žáci píší prostě tak, jak jim to nejlépe vyhovuje, tlak na předepsané návyky při psaní totiž klesá a postupně se vytrácí už v základní škole. Učitelé středních škol se pak otázkou správných či nesprávných návyků při psaní téměř vůbec nezabývají, protože odnaučovat a následně přeučovat v tomto věku je nesmírně obtížné a samozřejmě to vyžaduje ochotu a aktivitu především ze strany žáka. Tvar písma a charakter písemného projevu se mezitím stal nedílnou součástí jeho sebeidentifikace, takříkajíc jeho tváří, a žáci argumentují tím, že takhle píší vlastně odjakživa a žádné těžkosti jim to nepřináší, což je z jejich pohledu pravda.

Podle mého předběžného pozorování většina leváků ve věku 15 – 19 let píše právě horním způsobem, a tak abych získal větší množství informací, v roce 2008 jsem oslovil své přátele na dalších středních i základních školách Ústeckého a Libereckého kraje, abych získal lepší údaje pro srovnání počtu leváků píšících horním a dolním způsobem. Protože jsem si byl vědom toho, že mí spolupracovníci nejsou v této oblasti specialisty, leváky s dolním psaním a horním psaním určili podle nákresů z M. Sováka v mnou vytvořeném dotazníkovém listu. Přesto je zajímavé, že výsledky z jednotlivých škol si neodporují, a to ani ve srovnání mezi základními a středními školami.

(Do tohoto statistického vzorku jsou započteni pouze žáci 2. stupně ZŠ a SŠ narození v letech 1986 – 1995 a jenom ti, kteří píší levou rukou; nejsou zde zahrnuti leváci přeučení na ruku pravou z různých důvodů osobních, rodinných či jiných.)

Prohlédneme-li si údaje o počtu leváků, i přes možné nepřesnosti hodnocení, kdo píše tím či oním způsobem, vyvolávají souhrnné počty celou řadu otázek:

• jak je možné, že i přes všechnu vědeckou a publikační činnost na vysokých školách a školských vědeckých ústavech, přes všechna metodická opatření, školení výchovných poradců škol, seminářů a školení pro učitele-elementaristy, přes všechnu jejich práci a snažení nakonec více než polovina leváků píše právě oním nejvíce zavrhovaným způsobem psaní – drápáním? Nutno podotknout, že polovinu takto píšících leváků zaznamenala i J. M. Healey (str. 54),
• proč od roku 1967, kdy bylo přeučování leváků zakázáno a kdy už byla metodika psaní leváků známa ji učitelé nedokázali do praxe účinně prosadit? (Věstník MŠ a kultury a informací, roč. XXIII, seš. 4 z 10. 2. 1967 – Metodika výchovy leváků,
• kolik učitelů 1. tříd ve skutečnosti postupuje u leváků podle oficiální metodiky psaní?
• zabývá se někdo sledováním leváků v českých školách v různých typech škol, zabývá se někdo porovnáváním jejich grafomotorických schopností a praktických školních dovedností a výsledků s jejich vrstevníky – praváky?
• sleduje někdo dlouhodobě, jakým způsobem píší praváci na základních a středních školách poté, když ze strany učitelů povoluje tlak na dodržování školní předlohy písma a zásad správného psaní?
• je vůbec možno říct, jaký způsob psaní u leváků je správný, když odborná literatura, metodikové, učitelé z tohoto předpokladu jen z tradice vycházejí, ale nevysvětlují a nezdůvodňují jej?
• nemají náhodou učitelé-elementaristé, kteří stojí u základních návyků spojených s psaním, vnitřní pochybnosti k obecné platnosti oficiálních metodických postupů, a proto dávají levákům možnost, aby si svoji cestu našli sami? Nebo je to jen jejich neschopnost zvládnout způsob levákova psaní, nebo neochota věnovat pozornost levákům?

Ne, nebojte se, rozhodně učitelky mateřských škol a učitele prvního stupně nepodezírám z nedostatečného zájmu o leváky; z vlastní zkušenosti vím, že s leváky pracují intuitivně citlivě a s rodiči se domlouvají na tom, co je pro konkrétní dítě dobré a co není.

Proč tedy nakonec leváci píší jinak, než jak by podle metodik měli psát? Odpověď se rýsuje jasně: metodiky psaní nevzaly v úvahu, že nestačí pravákovo pracoviště a pohyby rukou jen stranově převrátit!