Levák a pracovní nástroje

Leváci se od nepaměti podíleli na vytváření společného bohatství, leváci tedy stejně jako každý pravák museli v rodině či pro obživu pracovat. Jejich postavení při práci v jednotlivých profesích však bylo a je komplikované, jak můžeme usuzovat i z dnešní doby, přestože leváci jsou naší společností přijati. V minulosti i dnes tyto obtíže vyplývají nejen z toho, že levák vykonává mnoho pracovních úkonů levou rukou, ale zřejmě především i z toho, že při práci v pravorukém kolektivu narušuje jednotu pohybů, uspořádání pracoviště a také jinak stranově orientovanými nástroji. Na první pohled je zřejmé, jakou nástroj v ruce nebo v rukou drží, jak  při práci člověk stojí a jakým směrem se při práci pootáčí nebo pohybuje. Používání nástrojů totiž bezprostředně vychází z laterality, tedy z intuitivního upřednostňování levé, nebo pravé vedoucí ruky, nohy nebo jiných párových orgánů. Při uchopení už i těch nejjednodušších nástrojů se tedy preference stranovosti okamžitě projeví.

Všechny badatele, kteří se otázkami levorukosti a pravorukosti zabývají, vždy zajímá, jestli se podle dochovaných zemědělských a dílenských nástrojů dá odvodit i počet leváků v populaci. Zde je můžeme říci, že v dobách nejstarších, kdy si lidé v zemědělských společnostech vyráběli nástroje vlastními silami doma, si leváci s největší pravděpodobností pro sebe pořizovali levostranné nástroje. Tak je možno usuzovat z občasných nálezů železných srpů, které jsou jednoznačně tvarovány pro práci levou, nebo pravou rukou na rozdíl od většiny osově souměrných zemědělských nástrojů, protože z kladiv, seker, motyk, hrábí a rýčů se k lateralitě jejich vlastníků nedopracujeme. Je známo, že čím více se zdokonalovala řemesla a vytvářel se i nový okruh specializovanějších nástrojů, strojů a strojních zařízení, tím více se vybavení řemeslných dílen orientovalo na pravoruké nástroje. To vzniklo z přirozených důvodů - nástroje byly drahé, dědily se po celé generace a levák si nemohl z různých důvodů dovolit z této posloupnosti vybočit. Zároveň je známo, že řada řemeslných oborů ve starověku i středověku zavazovala k dodržování tradice v pracovních postupech, ale i uspořádání společného pracoviště a jiných zvyklostí, které se předávaly jako součást zasvěcení v oboru. Kolik leváků žilo ve třeba ve středověku se tedy podle dílenského nářadí třeba i v kuse zachovalých řemeslných dílen nedá vysoudit.

Musíme se zde vyvarovat i dalších rychlých a zbrklých závěrů, že leváci své leváctví v žádném případě nemohli při práci projevovat - jednak se touto tématikou nikdo z historického hlediska zodpovědně nezabýval a i těžko si představit, že by společnost jednoznačně soustavně marnila pracovních schopností leváků tím, že by je nutila sekat sekyrou dříví pravou rukou nebo házet seno vidlemi tak, že leváka bude práce mnohem více vyčerpávat, a tím vykoná i méně práce.

Jiná situace ovšem nastala, když se levák stal bezprostřední součástí pracovního kolektivu - zde určitě šlo jeho leváctví stranou a musel přijmout pohyby a postupy praváků. Typickým a srozumitelných příkladem nám může být třeba sklizeň obilí, při níž nejstarší a nejzkušenější muž z rodiny založil první řádek a za ním postupně v bezpečné vzdálenosti vcházeli do pole další sekáči - protože pohyb práce s kosou a pohyb vpřed je jednoznačně pravostranný, musel i levák v této pracovní skupině respektovat toto pravostranné uspořádání a pracovat s pravostrannou kosou. Stejným příkladem je i práce mlatců při výmlatu obilí cepy - cep připevněn na násadě zvedají mlatci rozestavění v kruhu nad hlavu a nechají je dopadat na položené snopy ve středu jimi tvořeném kruhu. Aby se jim násady nezkřížily a nezlomily se, stejně tak aby se mlatci navzájem nezranili, zpívali rytmické pracovní písně nebo říkačky - důležité je, že pohyby praváků v kruhu jsou stejné, avšak jeden levák je svými pohyby schopen tuto jednotu úplně rozvrátit. V takovýchto typologických činnostech se pak leváci jednoznačně museli přizpůsobit pravákům, a tak je to z praktických důvodů dodnes. Když se levák z nějakého důvodu nemůže projevovat jako levák, vytváří si a používá nástroje pro praváky - není známo, že by používání nástrojů pro praváky mohlo levákům ublížit jako při převádění leváků na pravou ruku při psaní. Na druhé straně si všichni zúčastnění musí uvědomit, že získat potřebnou zručnost v ovládání nástrojů může trvat o něco déle a že na to levák musí vynaložit více úsilí než pravák - z praxe však víme, že k tomu lze přihlédnout při nácviku a zprvu i při hodnocení, v zaměstnání však dvojí normy nejsou. Přesto však můžeme říci, že vzhledem k tomu, že leváci jsou od dětství nuceni se průběžně přizpůsobovat pravorukému prostředí a že jejich pravá ruka je mnohem přicvičenější a zručnější, práci v řemeslech tak nakonec zvládají minimálně stejně ve srovnání s praváky.

Při posuzování celkového životního postavení leváků ve společnosti v dobách minulých i v minulosti pořád ještě nedávné nesmíme zapomenout, že v jiných oblastech společenského života byli leváci nuceni své leváctví opustit a přijmout zcela pravoruké většinové zvyklosti, i když na nich mohly zanechat celoživotně nevratné stopy - situaci leváků převáděných na pravou ruku při psaní a dopady, které to na nich zanechalo, jsou dostatečně popsány i na těchto webových stránkách. Stejně tak si není možno představit, že by doby minulé tolerovaly leváky v jejich přirozených laterální projevech při náboženských obřadech, stolovacích a jiných společenských událostech, stejně jako dodržování vojenského drilu.

Tato celá kapitola se zabývá tím, jak leváci zvládají jednotlivé zemědělské nebo dílenské nástroje a zařízení, jaká úskalí či výhody přitom mají a jaké nástroje se dnes pro leváky vyrábějí, aby jim ulehčily práci. Informace o levácích v řemeslech může být i levákům nápovědou, jaké povolání si vybrat, nebo na co se připravit při výkonu v profesi; je nápovědou rodičům, učitelům pracovních činností i mistrům odborného výcviku v učňovských školách.

8/12/2013