Příprava stolu a prostírání

 Při běžném denním stolování nic nezkazíme, když levákům budeme prostírat stejně jako pravákům. Pokud se v domácích podmínkách domluvíme, můžeme rozmístění příboru, sklenic a misek přizpůsobit potřebám leváka. Stejně tak se domluvíme na místě, kde bude levák sedět, aby se levou rukou nestrkal s vedle sebe sedícím pravákem, což velmi usnadní běžný chod domácnosti, protože předejdeme zbytečným nehodám. U delší slavnostní tabule je nejvhodnějším místem levý roh stolu, pokud ovšem není toto místo v rozporu s jinými společenskými pravidly o rozesazení hostů podle společenské významnosti.

U svátečních obědů, svátečních jídel u příležitosti Velikonoc, Vánoc, oslav narozenin nebo v přítomnosti návštěv chystáme slavnostně prostřený stůl ve shodě s běžně přijímanými pravidly. Je to dobré k tomu, aby si děti - leváci byli vědomi, že když je potřeba, očekává se, že leváci budou dodržovat obecně zažitá pravidla a také že se to v domácích podmínkách naučí.

Zkušenosti získané v domácích podmínkách leváci využijí na návštěvách nebo v restauraci, kde se také raději přizpůsobí obecným zvyklostem, aby nezpůsobili nějakou nepříjemnou nehodu tím, že jako hosté reagují nezvykle jinak. Obsluha v restauraci nemůže vědět, že někdo z hostů je levák, a tak je předem slavnostně prostřeno podle obecných pravidel stolování. Číšníci obsluhují hosty zprava, hotová jídla servírovaná na talířích přináší zprava a zprava je také odnášejí včetně příborů, misek, sklenic a dalších věcí, které jsou součástí hodovní tabule. Rovněž tak jsou číšníci zvyklí přijímat podněty od hostů navyklým způsobem, proto i levák, když dojí, umístí příbory na tzv. „16. hodinu“, aby dal znamení, že dojedl a že jeho talíř s příborem může být odnesen.

Obsluhování hostů z pravé strany zřejmě vychází z toho, že číšník musí mezi sedící hosty nakročit, aby mohl umístit jídlo nebo nádobí třeba až ke středu stolu nebo jej odsud vzít. Přirozeným pohybem si nakročí pravou nohou co nejdále, což mu umožní, aby dosáhl svou pravou rukou až tam, kam potřebuje.

Výjimku tvoří servírování jídel, při nichž si jídlo, jako je nakrájené maso, zelenina nebo omáčka, host překládá na svůj talíř sám. V tomto případě číšník přistupuje zleva, aby host nemusel používat k překládání jídla skrčenou ruku a aby se tak hostu překládací lžící a vidličkou nebo kleštěmi, jídlo lépe pravou rukou nabíralo a přemisťovalo na talíř.11

Některé kusy velkých příborových sad, jako jsou lžička na zákusky, na ryby a další, jsou tvarovány pro uchopení a práci pravou rukou – s trochou šikovnosti se jimi leváci naučí zacházet, a tak si u stolu není potřeba něco odpírat.

Pozor však musí leváci dávat na naběračky nebo konvičky s hubičkou, které jsou uzpůsobeny pro nalévání rukou pravou. Pokud máme pocit, že jimi nalévat omáčku nezvládneme, vždy máme možnost požádat číšníka nebo jinou zkušenější osobu o pomoc, případná ukápnutí nekomentujeme a vklidu zakryjeme ubrouskem. Správný hostitel si je vědom toho, že něco takového se může stát.

Dvojkolejnost v přístupu ke stolování doma a na veřejnosti, ve všední a sváteční den, levákům ve školním věku a v dospělosti nedělá žádné potíže, dobře ji chápou a prakticky zvládají tak, že lžíci nebo lžičku uchopí pravou a přehodí si ji do ruky levé, že sklenice či jiné stolní náčiní vezmou rukou levou.

Při významných a oficiálních příležitostech jsou však dospívající a dospělí leváci schopni dodržet etiketu a pravou rukou se opatrně najíst i s lžicí v ruce pravé a pak stolovat ve shodě s pravorukým prostředím, aniž by na sebe upozorňovali nebo si prosazovali nějaké zvláštnosti. Takže až bude levák na oficiálním banketu nebo slavnostním obědě u prezidenta republiky nebo anglické královny, určitě bude náležitě poučen ceremoniářem a pravděpodobně si nebude chtít prosazovat nějakou výjimku.

Takovýto nevšední zážitek doprovázený státním vyznamenáním nebo cenou za vědeckou, uměleckou nebo jinak záslužnou činnost za to stojí.