1000 + 1 denní maličkost, kterou musí levák denně řešit

Název této podkapitoly je samozřejmě nadsázka - nikdo nikdy nespočítal, s kolika velkými nebo drobnými potížemi se každý levák střetává v běžném denním životě během jednoho jediného dne. Na druhé straně se obecně ví, že leváci vzhledem k svým intuitivně vedeným přirozeným pohybům při ovládání věcí nebo uspořádání prostoru narážejí na celou řadu malinkých či větších obtíží. Pomineme-li zásadní obtíže, které jsou spojeny s položením základů psaní (tzv. "přeučování" na pravou ruku při psaní), většina levákových střetů s pravorukým prostředím nakonec vyústí v nějaké funkční řešení.

Z různých rozhovorů s leváky vyplývá, že v celé řadě případů většina z nich si většinou ani často neuvědomuje, že některé činnosti dělají jinak než praváci, protože každého leváka v životě obklopují věci a situace, které jsou naprosto stranově neutrální i takové, které jsou vysloveně pravoruké a pravostranné. Levák se od nejútlejšího dětství na na tento svět adaptuje a nikdo mu neříká "to je pro praváky, hledej si cestu" nebo "to s leváctvím nebo praváctvím nemá nic společného", takže hranice mezi stranově neutrálním, pravostranným a levostranným mu běžně splývá. Že něco "není v pořádku" zjistí levák vlastně náhodou v tom okamžiku, kdy mu v rukou něco nefunguje, nebo o něco zakopává nebo nedokáže okamžitě plnit příkazy, které dostává od  těch, kteří ho vedou.

Přesto, nebo právě proto si leváci nestěžují, na své leváctví neupozorňují, protože jim to přijde jako úplně přirozené, a se situací se snaží vyrovnat a uspět. Leváci jsou ve svém leváctví tiší, svým leváctvím své neúspěchy neomlouvají, ani se na ně nevymlouvají, protože právě v tom okamžiku většinou ani neumí rozeznat, jestli jim něco nejde proto, že jsou leváci, nebo proto, že se s věcmi teprve učí zacházet, navíc kolem sebe vidí dostatek praváků, kterým i přestože jsou praváci, všechno také nejde ze začátku snadno. V pracovních skupinách pak na své leváctví neupozorňují i právě proto, že jim jejich leváctví přijde jako úplně přirozené, a tak si na argument svého leváctví většinou ani nevzpomenou.

Levák je tak celoživotně velký samouk, protože v rodině bývá často sám a není nikdo, kdo by mu jako levákovi v denních záležitostech radil. Samozřejmě víme, že malý levák má často rodiče, který je také levák - osobní zkušenost dospělého leváka rodiče a jeho zkušenost, že se musel naučit sám a to samozřejmě úspěšně, ho pak vede k tomu, že nepovažuje za nutné své zkušenosti přenášet na svého potomka, čímž se kruh tak trochu uzavírá.

Protože levák, ať je malý nebo velký, si musí poradit sám a naučit se sám, co mu nejde, stává se mu samouctví životním principem. Asi právě z toho pak vyplývá často praváky pozorovaná zvláštní kreativita leváků, kteří si musí neustále hledat cesty, aby mohli svět pravorukých věcí a uspořádání uchopit, což se prolíná s již zmíněným samouctvím. Leváci pak často přinášejí pro praváky celou řadu „nepochopitelných řešení“ a "nabourávají" se do oblastí, které předtím nedělali a nestudovali, protože "nechápou" hranice věd a disciplín, což pro ně nemusí vždy být výhoda.

Takto to vypadá, že být levákem, přínáší v podstatě samé výhody - na druhé straně své leváctví zcela jinak hodnotí ti kteří, kteří byli nuceně převáděni při psaní na ruku pravou a na kterých to zanechalo nějaké důsledky, ale i ti, kteří byli „jen“ terčem posměchu v době, kdy leváctví ještě nebylo dobře přijímáno. Výhrady ke svému leváctví mají i ti, kteří jsou, stejně jako někteří praváci, méně fyzicky disponovaní a obratní, méně adaptabilní a celkově pomalejší.

Dobrou zprávou je, což je možno si prověřit mezi leváky malou anketou, že dnešní leváci se u nás jako diskriminovaní necítí, že v prostředí pravoruké společnosti žijí spokojeně, navíc ještě když jim v kritických okamžicích je někdo schopen poradit a podat pomocnou ruku. Pokud bychom ovšem zapátrali v generacích starších, leváků dnes ve "zralém" věku, objevíme dodnes pamatovaný i dodnes prožívaný pocit křivdy, že je společnost, a to učitelé, rodiče i blízcí, nutila dělat něco, co jim v konečném důsledku ublížilo. Tak jsou zcela jasně vidět rozdílné životní zkušenosti mezi generacemi vyrůstajícími ještě v šedesátých letech a generacemi pozdějšími.

Věrohodné, řádně plošně provedené a vyhodnocené průzkumy, které by srovnávaly typické vlastnosti leváků a praváků, neexistují.

Ve sdělovacích prostředcích i v populárně naučné pedagogické literatuře jsou pak zmiňovány různé obtíže, s kterými se leváci musí v tomto pravostranném světě potýkat - na následujících fotografiích jsou zachyceny různé situace, v nichž leváci musí prokázat svou šikovnost a adaptabilitu na pro ně více či méně nevýhodné prostředí. Ne všechno je pro leváka „přes ruku“, ale sem tam se zničehožnic objeví i nějaká ta výhoda…

 

Typická situace v bance - podpisové pero na řetízku (proti zcizení) je na pravé straně - zde je řetízek naštěstí dostatečně dlouhý, aby jím mohl levák mohl ze své strany psát.

Levák se naučí držet a ovládat foťák pravou rukou – horší je náhled do hledáčku. Pravákovi, který nahlíží vedoucím pravým okem, se vedle pravé ruky tvář vejde. Hledíte-li vedoucím okem levým, nos máte na palci. Pravdou je, že celá řada praváků má stejný problém, když jejich vedoucí oko není pravé, ale levé.

Takto pravák pokládá přenosku gramofonu na desku - tento úkon vyžaduje "lehkou ruku" proto, aby se nezničila jehla nebo nebyla poškrábána deska.

I když to na první pohled tak nevypadá, levou rukou to prostě nejde – z tého polohy není vidět na jehlu a ruka otočená hřbetem k přenosce nemá v této pozici patřičnou citlivost.

Tradiční kancelářské desky s klipsnou na papír – na rozdíl od praváka má levák vyšší komfort, protože si má při psaní kam dát ruku - to je příjemné.

Hudební nástroje jsou konstruovány pro praváky – levá ruka je ta „druhá“ a pravá dělá důležitější práci. U většiny nástrojů levá ruka nástroj drží a hraje základní figury, pravé ruce je svěřena důležitější práce - tvořit ornamenty melodií. Takže jedině ta kytara a bicí

Zapínat pánské kalhoty na knoflíky levou rukou je skoro nemožné – v případě naléhavé nutnost jdou naštěstí rozepínat trhnutím.

Zip je pro praváky konstruován tak, že statická ruka (levá) drží jezdce a dynamickou rukou (pravou) je zakládán trn – levák se to musí chtě nechtě naučit „na praváka“.

Táhne-li levák jezdce zipu svou levou rukou, snadno se stane, že jezdcem přiskřípne krycí lentu – pravákovi se to s největší pravděpodobností nepřihodí.

Takhle to většinou dopadne, když si levák doměří teplotu, pravdou je, že levák se časem postupně naučí číst stupnice nohama vzhůru.

Levákům se špatně píše na tabuli – zejména levákům horním.

Leváci, žáci i učitelé, kompenzují pro ně špatně ubíhající písmo různými metodami – zde metodou převrácení písma doleva.

Leváci intuitivně listují knihami vedoucí levou rukou a listují tedy odzadu. V časopisech si často čtou i články po odstavcích odzadu a v paměti si je pak skládají do celku.

Orientovat se ve slovníku podle abecedy, která ubíhá od Z do A je pro leváka běžná záležitost.

Dvířka mikrovlné trouby, stejně jako u jiných spotřebičů jsou zavěšena vlevo, aby pravák mohl lehce vkládat i vyjímat věci pravou rukou.

Když levák jde pro věc levou rukou, určitě drkne o dvířka a něco rozleje. Pokud to není vařicí, není to většinou nebezpečné, ale vždy vypadá jako nešika. Musí si tedy příště dát větší pozor než pravák. Ovládací panel je umístěn na pravé straně – blíže pravé ruce.

 

Nasypat sůl do myčky nádobí lze jen pravou rukou, protože levou rukou to prostě vůbec nejde – reálně totiž hrozí, že sůl přes hřbet levé ruky nepřesypete, spadne na dno myčky, rozpustí se a dostane se do recyklační jednotky, která se tím úplně zničí. Výměna je velmi drahá, proto to raději levou rukou ani nezkoušet.

Zadní dveře automobilu lze při zavírání uchopit jen pravou rukou, protože na druhé straně madlo pro levou ruku prostě není. Když madlo na pravé straně zadních dveří uchopíte levou, stojíte rázem vedle auta, ale ne před úložným prostorem, navíc přimět z této pozice zadní dveře k jejich přibouchnutí je velmi obtížné.

Na leváky a jejich rodiče čekají často různé nástrahy v podobě zcela scestných „pomůcek pro leváky“. „Nástěnné hodiny pro leváky“ nabízejí i některé specializované obchody pro leváky. Jestli je taková nabídka myšlena vážně, nebo je to nadsázka a jedná se recesní dárek pro leváka, je pro nepoučeného rodiče, který chce pro své dítě jen to nejlepší, v prvním okamžiku velmi těžké, když navíc reklamě podlehnou i někteří učitelé a někdy dokonce i speciální pedagogové. Selským rozumem však přijdeme na to, že takovéto výrobky budou do levákova života a rodiny vnášet jenom zmatek - je známo, že dětem dělá určování času, pochopení ciferníku a pohybu ručiček po něm značné potíže - zavedeme-li dítěti dvojí systém, nemusí to zvládnout vůbec.

Jedna z výhod tradičního uspořádání pracoviště u počítače: levá ruka je volná k vytváření zápisků nebo ovládání čehokoli mnohem důležitějšího než je šmějdění myší po obrazovce.

Někdy může zaskočit i ocelové perko, předchůdce plnicího pera, jehož špička je zešikmena doleva tak, aby pravákovi při náklonu jeho ruky lépe dosedala na papír v malé plošce; levákovi ale z opačné (levé) strany nepíše, protože jede jen po špičce, což neumožní stékání inkoustu na papír.

Zvýrazňovač s plochým hrotem v ruce praváka - pro zvýraznění textu musí šikmo seříznutý hrot přejíždět po řádku - úchytka směřuje v pravákově ruce nahoru.

Ouha, v levákově ruce se úchytka otočí a tlačí, po delší době je to velmi nepříjemné, pootočením se navíc obrátí i hrot, a místo toho, aby jel naplocho po textu, jede jen po špičce jako v případě ocelového perka, takže za sebou nenechává širokou stopu, kterou potřebujeme. Nezbývá než násilím úchytku pootočit a vysvobodit se, což ovšem psací prostředek nemusí vždy konstrukčně vydržet.

Stáčí-li pravák pravou rukou deštník od sebe, nakonec se objeví poutko a pásek s patentkou na ochranu před opětným rozvinutím.

Zamyslí-li se levák a začne stáčet deštník svou levou rukou, patentka se na konci celého procesu nedá zapnout. Prkotina - ale někdy to dokáže otrávit, že jsem si zase nevzpomněl…

Výdejní automaty (na pití, drobné spotřební zboží, bankomaty a i informační systémy) jsou vyrobeny pro obsluhu pravou rukou.

Levák, aby viděl do obrazovky, jej musí ovládat pravou rukou nebo levou použít s nepřirozeným pohybem přes střed těla, což je složitější.

Vkládat věci do pračky levou rukou znamená, že se neustále potýkáte s dvířky, které mají tendenci najust se neustále zcela samovolně a zavírat. Nebo zlovolně?

Psaní je pro leváky někdy oříšek - písmo je totiž vytvořeno tak, aby ubíhalo zleva doprava, jak to vyhovuje pravákovým přirozeným pohybům ruky ve směru od středu těla ven. Při psaní levou rukou pak nastává problém...

Po stisknutí bezpečnostního tlačítka elektrické vrtačky se přístroj dá do chodu, které zaroveň umožní, že po celou dobu práce s přístrojem není potřeba spoušť držet.

V levé ruce se tlačítko, bez něhož nelze vrtačku spustit, ocitne někde úplně jinde a levák ho prostě jednou rukou ani stisknout nemůže – k tomu jsou pak potřeba dvě ruce. Co když ale pravou rukou potřebujete něco uchopit, držet a pak přístroj spustit? Takto jsou řešeny celé řady přístrojů, a o tom, že při tzv. "kousnutí vrtáku" se pažba vrtačky vytrhne z prstů a silně a bolestivě udeři do hřbetu ruky, mnoho lidí kromě leváků řemeslníků neví.

Stavěcí kolečko na přeřízení hodinových ručiček se na tomto budíčku smí točit jen ve směru, který vyhovuje přirozeným pohybům prstů leváka. Že by však někdo myslel na leváky? Kdepak – prostě jen konstrukčně plánovací vada v soudružské Číně… Leváci však tleskají!

Takto zapichuje pravák vlastními silami reklamní placku – levou rukou je to skutečně „přes ruku“. Jiným řešením je nosit ji jinde než na srdci, anebo nohama vzhůru.

Levákova výhoda při otvírání hodně utažených víček u PET lahví – levák může konečně při šroubování využít dispozic přirozeného pohybu zprava doleva! Zašroubovávání vrutu nebo utahování matic klíčem je však pro leváky náročnější než pro praváky.

Dnes již historický walkman se ovládal pravou rukou právě takto...

... v levé ruce však vypadal úplně jinak.

Kapesní rádio v ruce praváka – prohlubně pro prsty pravé ruky vedou umístění přístroje v dlani. V levé ruce se drží přístroj velmi nepohodlně - čím více je věc tvarována pro praváky, je pro leváky na ovládání těžší.

Levák, který není plně ztotožněn s pohyby praváků, může nadělat v sevřeném pochodovém tvaru stejně jako v kolektivních pracovních činnostech mnoho zmatků.

 

8 - 44. vlastní fotografie; 45. http://onlinesvet.webgarden.cz/ (vojáci ve tvaru); 46 – 47. http://www.anythinglefthanded.co.uk/newsletters/201102b.html#sthash.HuKfkhQz.dpbs (kreslené vtipy); 48. http://www.leftyslefthanded.com/Mirror_Image_Wall_Clock_p/901980.htm (obráceně jdoucí hodiny)

16/9/2015