Lžička, lžíce, vidilička a nůž v rukou leváka

Lžička, lžíce, vidlička a příborový nůž v rukou leváka je jedna z mnohých oblastí, o kterou se rodiče leváků velmi zajímají a která se dá řešit poměrně variabilně. Není potřeba se bát, že normální zdravé dítě by něco nezvládlo, že by se nenaučilo jíst nebo že by se něco na jeho výchově zásadně pokazilo jako v případě přiučování psaní z levé ruky na pravou.

V době, kdy dítě přechází na tužší stravu, je nejprve krmí dospělí, ale když je dítě schopno samostatně sedět, necháme je, aby se do jídla také zapojilo. To je celkem snadné, protože většina dětí napodobuje činnost dospělého a snadno si vybere, kterou rukou bude držet lžičku a s konzumací jídla pomáhat.

Pokud je dítě už v tomto věku vyhraněný levák, vezme si lžičku do levé, ať ji necháte ležet v jeho dosahu kdekoli nebo mu ji budete podávat z různých stran. Pokud je dítě zatím nevyhraněné, vezme si ji rukou, která je pro něj v tom okamžiku tou výhodnější, a postupně bude zkoušet, kterou rukou se mu bude více dařit.

U velmi malého vyhraněného dítěte, ať už je levák, nebo pravák, je vhodnější lžička se silnější tvarovanou rukojetí. Dítě drží lžičku nejprve v pěsti, což odpovídá motorickým schopnostem malého dítěte, později je učíme držet ji mezi ukazováčkem a palcem s podporou prostředníčku stejně, jako je tomu u praváků.⁵

Dobré zkušenosti jsou i se lžičkou mírně zahnutou, protože dítěti výrazně usnadní cestu něčeho dobrého do úst. Dětské lžičky jsou vyráběny většinou z plastu ve variantách pro praváky i leváky. V případě nutnosti dokážou šikovní tatínkové dětskou lžičku z nerezové oceli do strany i ohnout.

Dětská lžička z plastu pro děti od šesti měsíců věku; dlouhá lžička na nabírání v hlubokých nádobách, dětská zahnutá lžička a vidlička na dorty pro leváky

Z jídla má mít dítě radost a nemělo by prožívat obavy z toho, jak se vlastně nají a do jakých střetů s rodiči nebo jinými dospělými se dostane.

Na druhé straně je však nemůžeme nechat dělat, co je napadne s tím, že dítě je levák, a na dodržování pravidel při stolování budeme s ohledem na věk dítěte trvat.

Leváctví není nemoc, ale ani omluva pro nezdvořilé chování, a tak budeme při vedení dítěte postupovat stejnými výchovnými metodami jako u praváka. Čím dříve se dítě přiměřeně svému věku naučí stolovat, tím dříve se zjednoduší i chod rodiny a celková nálada u stolu.

Předškolákům a školákům ponecháme lžíci v ruce levé, ale vidličku a nůž je učíme držet a používat ve shodě s pravidly pro praváky, jak je drží i ostatní děti, i když na první pohled by se zdálo, že obrácené držení je pro leváky výhodnější.

Pro malé i velké leváky není dobré, když na sebe svou jinakostí příliš upozorňují, nutí je to totiž sledovat sebe a jiné děti, neustále si to uvědomovat. Že spoustu činností jsou zvyklí dělat jinak, musí pak často složitě vysvětlovat jiným dětem, a také dospělým - učitelkám, vychovatelkám, ale i širší rodině. Ne každá pozornost dospělých, byť příbuzných, je malému leváčkovi příjemná a pak i dospělý levák může být středem pozornosti, která mu ve vyšším věku také nemusí být příjemná.

Na hostinách se nejprve objevil ostrý špičatý nůž na porcování masa, převážně pečené zvěřiny, která byla umístěna uprostřed stolu na podnosech či na prostém prknu. Zprvu jeden společný nůž, později nůž pro každého hodovníka, byl držen v pravé ruce, aby se jím bezpečně dalo porcovat a krájet a neublížit sobě ani spolustolovníkům.

U stolu se objevila vidlička až v době vrcholného středověku nejdříve jako jev velmi ojedinělý. Teprve později se zjemňováním stolovacích zvyklostí se začala používat častěji, až se postupně stala naprosto nedílnou součástí příboru. Hodovníci v lepší společnosti potom nemuseli sahat na společné jídlo holýma rukakama přímo a nemuseli si také tak často mýt ruce. Vidlička však pořád hrála úlohu vedlejší, takže se ustálilo její používání levou rukou k napichování a přidržování jídla při řezání. Při vaření, přípravě jídla a k servírování ji praváci nejčastěji používají v ruce pravé.

Na rozdíl od dob minulých jsou pokrmy dnes připravovány jako velmi měkké, maso i příloha bývá upravena tak, že jsou podávány na talíř často v menších nakrájených kouscích.

Leváci s vidličkou v levé ruce jsou spíše ve výhodě, protože mnoho jídel se jí právě jen vidličkou a protože nůž na krájení se používá méně nebo není vůbec potřeba.

V posledních letech se některé zvyklosti v používání příborů změnily - nůž je dnes často využíván jen k přidržování a hrnutí na vidličku zvlášť u jídel, jakým je rizoto, těstoviny a asijská jídla.

Do evropských zvyků se takto přimísily nové přístupy, které dorazily z prostředí Spojených států amerických, kde je zvykem si jídlo na talíři nejprve rozkrájet, odložit nůž a vidličkou napichovat jednotlivé malé kousky. Když budete pozorovat dospělé v restauraci nebo doma, stejně jako žáky ve školní jídelně, zjistíte, že praváci často nůž do ruky ani nevezmou, vidličku přeloží do ruky pravé a nabírají jídlo ostošest. Tento jiný a pro tradiční evropskou etiketu nový přístup při stolování není vnímán jako vhodný pro slavnostní stolování, ale jeho hromadné používání, které běžně můžeme vidět i u nás, napovídá, že se s tímto trendem pro jeho praktičnost budeme setkávat stále častěji.⁷