Spalovací motory, téma dnešní hodiny

"Proč se máme učit o spalovacích motorech, když nikdy nebudeme automechanici?" řekli studenti, když jsem zapsal do třídní knihy a oznámil jim téma dnešní hodiny.
"To je jednoduché, myslím, že zrovna tohle je praktická znalost pro každého, kdo jezdí nebo bude jezdit motorovým vozidlem."
"Já už přece jezdím na motorce a zatím jsem nikdy nepotřeboval vědět, jak to funguje!"
"Když máte řidičák, tak jste v autoškole přece už o tom museli mluvit?"
"Ne ne, tam to po nás nikdo nechtěl."
"No dobře, ale když víte, jak pracuje například ten dvoudobý motor, který máte v motorce, můžete uspořit spoustu benzínu správným režimem jízdy!"
"Mně naši dají na benzín, kolik chci!"
"Ale navíc zbytečně propálíte benzín a zvlášť u motorky dochází k nedokonalému spalování. To vás netrápí, že spaliny zhoršují životní prostředí, že ropu musí někdo vytěžit, převézta a zpracovat a že ji také nebude těžit donekonečna?"
"Trápí, ale to, co po nás chcete, je hrozně složitý!"
"Ale není, to přeci není nijak složité, to se kdysi bralo v osmičce na základce, podívejte ..."
"Pane učiteli, ani se vůbec nesnažte, vždyť my z toho maturovat nebudeme ..." dodává jeden ze studentů smířlivě a ostatní přikyvují.
"Před chvílí jste říkali, že vás trápí, když se zbytečně produkují spaliny ..."
"Jenže vy to po nás pak budete chtít, abysme to věděli! A když to nebudeme umět, tak nám dáte špatný známky! My prostě jen nechceme špatný známky!"
"Vždyť jste ve škole, sem přece chodíte, abyste se něco naučili, promysleli si to a měli z toho v životě užitek! Proč sem vlastně do školy chodíte?"
"No protože musíme, protože bez maturity nic nebudeme!"
"A s maturitou, pro kterou jste nic neudělali, něco budete?"
"No jasně, až budeme mít maturitu, tak se nás už nikdo na nic nebude ptát ..."
"To mi tedy, prosím vás, řekněte, co vlastně chcete?"
"My?" diví se upřímně studenti, "my nic nechceme! My to stejně potřebovat nebudeme! Vždyť jsme vám to předtím už říkali," diví se znovu studenti.
"Tak tedy snad alespoň musíte uznat, že když tu nic nechcete, chodíte sem zbytečně!" namítám já.
"Jenže to byste ve škole nikoho neměli a koho byste pak učili. Vy se přece taky potřebujete uživit!"
"Já si myslím, že bych se uživil i jinde," říkám sebevědomě.
"Tak proč ještě učíte? To byste přece jinde už dávno byl ..."
"A vy si myslíte, že jsem nabídky na nějakou líp placenou práci nedostal?
"No, to my samozřejmě nevíme," uculují se studenti, "ale kdo by se za ty peníze s námi trápil ..."
"Víte co? Raději si vezměte sešity a pustíme se do toho."
"Pane učiteli, a nešlo by s tím něco ňák udělat?"
"To jako že nebudu učit, chápu to správně? Ostatně já si to na vás nevymýšlím, tahle látka je součást učiva, přece nemůžu neučit," zkouším to mírně alibisticky.
"Ale můžete, vždyť to záleží jen na vás, co po nás budete chtít! My to nikomu neřekneme ..." přesvědčují a slibují.
"Do háje, vždyť jsem za to přece placený, že vás mám něco naučit. Jak by to vypadalo, kdyby vás učitelé nechali jen tak?"
"No, vždyť nás tak jen tak nechali a stejně jsme teď tady u vás! Pane učiteli, když už, tak nám to teda musíte nadiktovat a my se to třeba potom i naučíme," kladou si podmínky studenti.
"To je tedy závěr! Řekněte mi, k čemu vám bude, když to budete mít jen v sešitě a stejně tomu nebudete rozumět?"
"Přeci k ničemu, my stejně automechanici nikdy nebudeme! Vždyť jsme vám to už tolikrát říkali!"
V přední lavici se nahne jedna dívka k druhé a polohlasem říká: „Ty vole, já už fakt nevim, jak mu to slušně vysvětlit!"

Ivo Vodička, květen 2010