Jak píší praváci?

Dnešní děti jsou obklopeny písmem na každém kroku, proto se už před nástupem do školy některé děti naučí samovolně psát nápodobou tištěného písma nebo . V době před nástupem do ZŠ umí většina dětí napsat tzv. "hůlkovým písmem" své jméno a příjmení, často i několik desítek slov, která pro něj mají nějaký důležitý význam. Souvislé věty, nebo dokonce texty tvoří dítě předškolního spíše výjimečně. Zde není dobré předbíhat školní výuku a dítě záměrně připravovat na čtení a psaní předem doma nebo ve školce, někdy je však velmi těžké zvídavým dětem v takové činnosti zabraňovat.

Mimořádně velká a důležitá úloha při položení správných návyků pro psaní nejen v ZŠ, ale v celém budoucím životě je svěřena učitelkám mateřské školy. Návyky spojené s úchopem psacího prostředku, rozložení věci na stole, sezení na židli i u stolu si děti nesou celým životem, a pokud nejsou vytvořeny správně, často se už později nedají změnit.
Děti ve věku 5 – 7 let by děti už měly úplně opustit různé druhy dětských úchopů a zvládnout špetkový úchop při kreslení tužkou, pastelkami, fixami a dalšími psacími prostředky.


Jedno z tradičních vyobrazení správného držení tužky a pootočení papíru při psaní pravou rukou (Sovák, M.: Výchova leváků v rodině, SPN, 1985, str. 103)

Psaní je souhrnná činnost, v níž se promítá cela řada vlivů, jakými jsou úchop psacího prostředku, pozice sešitu a jeho pootočení, sezení na židli a pozice u stolu, kvalita a vhodnost psacích prostředků a papíru, osvětlení, rozmístění věcí na pracovní ploše, vhodnost židle a stolu a další. Ve škole i doma do procesu psaní vstupují i rušivé vlivy jako ostré sluneční světlo, nepravidelný hluk, časté poznámky učitele nebo rodiče, hlášení školního rozhlasu, hovory slyšené třeba i z dálky z televize, pocházení kolem dítěte, i po třídě, zvonění mobilního telefonu a neplánovaný vstup cizího člověka.

Pravák při psaní špetkovým úchopem a sešitem nakloněným vlevo

Pravák píše a většina stopy psaného písma je díky obvyklým psacím pomůckám tvořena tahem; navíc pravák si celou dobu vidí do písma a může číst poslední napsaná slova, a tak kontrolovat nejen pravopis a chybějící diakritická znaménka, ale sledovat i obsah svého sdělení.
Další výhodou, kterou pravák má, je to, že v písmu postupuje nejen zleva doprava, ale začíná psát na levém listu otevřeného sešitu, a když jej dopíše, přesune se na list pravý – celou dobu může sledovat text v dvojlistu až do konce pravé stránky, kdy list otočí. To je výhodné mimo jiné i proto, že se nám myšlenkami lépe navazuje na text, do kterého můžeme průběžně nahlížet.

Pravákova paže se pohybuje po pilovité dráze od levého horního rohu pravému a na konci řádku se posouvá níže

Někteří praváci, aby nemuseli posouvat plynule ruku a předloktí v tempu psaní, si pomáhají tím, že na začátku řádku nejprve natáhnou prsty s tužkou co nejvíce dopředu, opřou ruku o papír hřbetem a postupně při psaní krčí prsty, kam až to jde, a získají tím podle velikosti ruky dráhu až 3 – 5 centimetrů. Potom ruku odlehčí, natáhnou prsty, ruku umístí o tutéž vzdálenost doprava, tyto „píďalkovité“ pohyby pak podle délky řádku či potřeby opakují.

Při psaní musíme dbát především na:

  1. držení tužky prsty
  2. vedení ruky a pohyby ze zápěstí, lokte a ramenního kloubu
  3. poloha papíru a směr jeho pootočení
  4. sezení a upořádání levákova pracoviště

1. Držení tužky prsty

Praváci i leváci by měli držet tužku, pero, štětec a další psací náčiní tzv. špetkovým úchopem, kdy palec, ukazováček a prostředníček svírají tužku 2 – 3 cm od hrotu - prostředníček podpírá, palec a ukazováček přidržují rovnoměrně shora. Mezi úchopem leváků a praváků krom stranovosti není rozdíl, pro lepší nácvik úchopu je vhodné dětem pořídit trojúhelníkovou plastovou násadku, skrze niž se tužka protáhne, nebo přímo pro leváky tvarovaná pera a rollery,  která nutí správně rozmístit prsty.

Na tomto místě je třeba podotknout, že pero nebo tužka nemůže u praváků ani leváků směřovat svým koncem k rameni, jak je často uváděno v různých příručkách. Vzhledem k pootočení papíru, sklonu písma a k úhlu, kterým je veden tah, osa pera kopíruje spíše osu předloktí, nebo se přes něj dokonce směrem od těla vyklání.

2. Vedení ruky a pohyby ze zápěstí, lokte a ramenního kloubu

Ruka je opřená o malíkovou hranu a mírně zavřená, aby mohla svírat psací prostředek špetkovým úchopem. Tužka svírá s řádkem úhel přibližně 25 stupňů pod řádkem, sklon tužky by měl být kolem 45 stupňů od stolu s papírem. Zápěstí by mělo být uvolněné, lokte spíše při těle a předloktí na desce.

3. Poloha papíru a směr jeho pootočení

Papír nebo sešit je mírně pootočen vlevo, mírně vpravo od osy těla.

4. Sezení a upořádání pracoviště

Správné sezení při psaní - dítě sedí na celé židli, chodidla jsou na zemi, paty jsou pod koleny, rovná záda, trup a ramena souběžně s hranou stolu. Základem je správná sestava školního i domácího nábytku.

*