Jak píší praváci?

Dnešní děti jsou obklopeny písmem na každém kroku, proto se už před nástupem do školy některé děti naučí samovolně psát nápodobou tištěného písma (velká i malá písmena), spíše výjimečně jsou někdy schopny napodobit některá písmena psaná podle vzoru školního spojitéhopísma. V době před nástupem do ZŠ umí většina dětí napsat něco tzv. "hůlkovým písmem", zejména své jméno, někdy příjmení, ale slova, která pro něj mají nějaký jiný, ale každopádně důležitý význam. Souvislé věty, nebo dokonce texty tvoří dítě předškolního spíše výjimečně. Zde není dobré předbíhat školní výuku a dítě záměrně připravovat na čtení a psaní předem doma nebo ve školce, někdy je však velmi těžké zvídavým dětem v takové činnosti zabraňovat.

Mimořádně velká a důležitá úloha při položení správných návyků pro psaní nejen v ZŠ, ale v celém budoucím životě je svěřena učitelkám mateřské školy. Návyky spojené s úchopem psacího prostředku, rozložení věci na stole, sezení na židli i u stolu si děti nesou celým životem, a pokud nejsou vytvořeny správně, často se už později nedají změnit.
Děti ve věku 5 – 7 let by děti už měly úplně opustit různé druhy dětských úchopů a zvládnout špetkový úchop při kreslení tužkou, pastelkami, fixami a dalšími psacími prostředky.


Jedno z tradičních vyobrazení správného držení tužky a pootočení papíru při psaní pravou rukou (Sovák, M.: Výchova leváků v rodině, SPN, 1985, str. 103)

Psaní je souhrnná činnost, v níž se promítá cela řada vlivů, jakými jsou úchop psacího prostředku, pozice sešitu a jeho pootočení, sezení na židli a pozice u stolu, kvalita a vhodnost psacích prostředků a papíru, osvětlení, rozmístění věcí na pracovní ploše, vhodnost židle a stolu a další. Ve škole i doma do procesu psaní vstupují i rušivé vlivy jako ostré sluneční světlo, nepravidelný hluk, časté poznámky učitele nebo rodiče, hlášení školního rozhlasu, hovory slyšené třeba i z dálky z televize, pocházení kolem dítěte, i po třídě, zvonění mobilního telefonu a neplánovaný vstup cizího člověka.

Pravák při psaní špetkovým úchopem a sešitem nakloněným vlevo

Pravák píše a většina stopy psaného písma je díky obvyklým psacím pomůckám tvořena tahem; navíc pravák si celou dobu vidí do písma a může číst poslední napsaná slova, a tak kontrolovat nejen pravopis a chybějící diakritická znaménka, ale sledovat i obsah svého sdělení.
Další výhodou, kterou pravák má, je to, že v písmu postupuje nejen zleva doprava, ale začíná psát na levém listu otevřeného sešitu, a když jej dopíše, přesune se na list pravý – celou dobu může sledovat text v dvojlistu až do konce pravé stránky, kdy list otočí. To je výhodné mimo jiné i proto, že se nám myšlenkami lépe navazuje na text, do kterého můžeme průběžně nahlížet.

Pravákova paže se pohybuje po pilovité dráze od levého horního rohu pravému a na konci řádku se posouvá níže

Někteří praváci, aby nemuseli posouvat plynule ruku a předloktí v tempu psaní, si pomáhají tím, že na začátku řádku nejprve natáhnou prsty s tužkou co nejvíce dopředu, opřou ruku o papír hřbetem a postupně při psaní krčí prsty, kam až to jde, a získají tím podle velikosti ruky dráhu až 3 – 5 centimetrů. Potom ruku odlehčí, natáhnou prsty, ruku umístí o tutéž vzdálenost doprava, tyto „píďalkovité“ pohyby pak podle délky řádku či potřeby opakují.

Při psaní musíme dbát především na:

  1. držení tužky prsty
  2. vedení ruky a pohyby ze zápěstí, lokte a ramenního kloubu
  3. poloha papíru a směr jeho pootočení
  4. sezení a upořádání levákova pracoviště

1. Držení tužky prsty

Praváci i leváci by měli držet tužku, pero, štětec a další psací náčiní tzv. špetkovým úchopem, kdy palec, ukazováček a prostředníček svírají tužku 2 – 3 cm od hrotu - prostředníček podpírá, palec a ukazováček přidržují rovnoměrně shora. Mezi úchopem leváků a praváků krom stranovosti není rozdíl, pro lepší nácvik úchopu je vhodné dětem pořídit trojúhelníkovou plastovou násadku, skrze niž se tužka protáhne, nebo přímo pro leváky tvarovaná pera a rollery,  která nutí správně rozmístit prsty.

Na tomto místě je třeba podotknout, že pero nebo tužka nemůže u praváků ani leváků směřovat svým koncem k rameni, jak je často uváděno v různých příručkách. Vzhledem k pootočení papíru, sklonu písma a k úhlu, kterým je veden tah, osa pera kopíruje spíše osu předloktí, nebo se přes něj dokonce směrem od těla vyklání.

2. Vedení ruky a pohyby ze zápěstí, lokte a ramenního kloubu

Ruka je opřená o malíkovou hranu a mírně zavřená, aby mohla svírat psací prostředek špetkovým úchopem. Tužka svírá s řádkem úhel přibližně 25 stupňů pod řádkem, sklon tužky by měl být kolem 45 stupňů od stolu s papírem. Zápěstí by mělo být uvolněné, lokte spíše při těle a předloktí na desce.

3. Poloha papíru a směr jeho pootočení

Papír nebo sešit je mírně pootočen vlevo, mírně vpravo od osy těla.

4. Sezení a upořádání pracoviště

Správné sezení při psaní - dítě sedí na celé židli, chodidla jsou na zemi, paty jsou pod koleny, rovná záda, trup a ramena souběžně s hranou stolu. Základem je správná sestava školního i domácího nábytku.

*