Ostatní nástroje

Většina hudebních nástrojů vyráběna pro leváky zatím není a je otázkou, kdy, nebo zda vůbec k tomu někdy dojde. Popud k výrobě hudebních nástrojů pro leváky musí dát v příhodných podmínkách leváci sami a jednotlivé nástroje tomu musí v běžné hudební praxi vyhovovat.

Smyčcové nástroje, jako jsou housle, violy, violoncello a kontrabas, by mohly být vyráběny i pro leváky, protože jsou to nástroje poměrně rozšířené, takže zákazníků by mohl být dostatek, navíc při dnešní poměrně kvalitní a variabilní strojové výrobě by to nebyl problém. Přesto ani světoví velkovýrobci je nenabízejí - je to zřejmě proto, že housle jsou poněkud více svázány s klasickou nebo lidovou hudbou, kde hudebníci tvoří sekce stejných nástrojů a hrají vestoje nebo vsedě pohromadě. Hra na smyčcové nástroje vychází z přirozeného pohybu tažení smyčce pravou rukou od středu těla ven a k hraní potřebuje poměrně velký prostor.

Podíváme-li se na velký symfonický orchestr, pohyby hudebníků jsou jednotné a tvoří jednu pohybující se vlnu za druhou a v zájmu úspěchu celého orchestru je dodržována jednota, která celé těleso stmeluje.

Vlastní přístup je výjimečný a je dovolen sólistům, kteří ční nad orchestrem jako vrchol pyramidy, pořád ale v duchu naučených a zažitých tradic ovládání nástroje.

Všimli jste si, že rozestavění jednotlivých sekcí symfonického nebo swingového orchestru odpovídá klaviatuře na klavíru? Každý hudebník se svým nástrojem jako by byl jakousi klávesou umístěn na pomyslné stupnici v basech, středech nebo výškách. Takové rozmístění hudebníků respektují i velké swingové a taneční orchestry i některé rockové a jazzové kapely.

Pokud by ve skupině stejných nástrojů seděl hráč, který provádí pohyby opačné, významně by narušoval hráčskou i optickou jednotu celého hudebního tělesa. Přestože by mohl sedět na levém kraji a nikomu by nepřekážel, ve velkých symfonických orchestrech nenajdete nikoho, kdo by tam seděl. Z podobného důvodu se zřejmě dodnes nevyrábějí plechové dechové nástroje s mechanikou, i když velké dechové orchestry jsou na ústupu a trumpetisté, pozounisté nebo saxofonisté hrají v malých skupinách nebo sami jako sólisté.

Rockabilly, rock´and´roll, beat a rock – byly vůči tradované klasické hudbě ve své době volnomyšlenkářskými, z principu provokativními a opozičními hudebními směry. Destrukce hudebních pravidel se mimo jiné projevila i při živém vystupování, při němž rozmístění hráčů na pódiu bylo především otázkou domluvy v kapele. Možná i to levákům umožnilo, aby se v této době tak snadno prosadili.

Přestože se v roce 1998 objevila zpráva, že v Nizozemí bylo vyrobeno první koncertní fortepiano pro leváka, anglického klavíristu Christophera Seeda, je velmi těžké si představit, že levák by se na takový nástroj učil hrát, i když by pro něj bylo skutečně snazší hrát levou rukou melodie a pravou rukou basovat. Důvod je jednoduchý - pořizovací cena klavíru, koncertního křídla nebo varhan je vysoká a málokteří rodiče by byli ochotni je malému levákovi koupit, když se neví, zda u nástroje vydrží. Ale i tak by takový levák nejen v době přípravy, ale v každé koncertní síni musel mít přístup ke stejně konstruovanému klavíru nebo varhanám. Je jen těžko myslitelné, aby na pódiu byla k dispozici hned dvě koncertní křídla s opačně řazenými klávesami nebo že by si levák svůj klavír s sebou přivážel, jako je to možné s kytarou. Naprosto neřešitelná situace by nastala klasickým varhaníkům, protože velké koncertní varhany jsou součástí interiéru chrámu nebo koncertního sálu. Běžný levák by musel umět hrát oběma rukama totéž, a podle toho, jaký klavír se právě na pódiu nachází, by pak usedl a pohyb obou rukou na místě převrátil - ale to už se pohybujeme v rovině hudebních mágů a kouzelníků.

Již zmíněný levák Christopher Seed možná takovým hudebním interpretačím kouzelníkem je - vystudoval klasickou hru na klavír a teprve v začátcích profesionálního koncertování se rozhodl, že si nechá vyrobit stranově převrácenou variantu klavíru. Dnes Christopher Seed tak zvládá hrát stejné skladby jako pravák i stranově obráceně jako levák na svém klavíru.

Možnosti výroby hudebních nástrojů a přání hudebníků jdou přesto vlastními cestami stejně dnes jako v minulosti. Tolik rozšířené, i když mnohými klavíristy zatracované keyboardy se v běžném hudebním životě postupně prosadily natolik, že se staly nedílnou součástí domácností, školních učeben i nástrojového vybavení skupin taneční populární hudby. Pro cenovou dostupnost, malé rozměry a rozsáhlé možnosti v tvoření zvuků a doprovodů při domácím muzicírování i hraní v taneční kapele mohou následovat vývoj kytar pro leváky. Podobné možnosti se mohou nabízet i u digitálních pian, které mají na hlavním panelu méně ovládacích prvků, takže výroba jejich stranové varianty by se mohla nést jen v digitálním "překlopení" pořadí kláves. Určité možnosti nabízí i Christopher Seed, který podnítil výrobu zásuvného modulu Keyboard Mirror, který klávesnici skutečně převrátí.

Kdy se objeví výrobce, který nabídne cenově dostupný keyboard pro leváky a najde tak hudebníky leváky, kteří se na něj s radostí naučí hrát i za cenu toho, že nikdy neusednou za klasický klavír? Pokud zvukové a konstrukční možnosti takového nástroje dovolí, ani jim třeba nebude scházet.

11/1/0113

http://www.lefthandedpiano.com