Učitel levák učí psát ... aneb na co nezapomenout při výuce psaní

Jsem přesvědčen, že není nutné, aby učitel v první třídě byl nutně jen pravák – učitele, dobrého učitele, dělá něco úplně jiného. Navíc, kdo může lépe porozumět žáčkům leváčkům než sami učitelé leváci? Učitel elementarista levák se však nachází v obtížnější situaci, protože všichni kolem něj zcela samovolně a přirozeně kladou otázku, jak bude schopen položit základy znalosti psaní především u malých praváků.

Takových otázek však není potřeba se bát, ale je nutno se připravit, že na ně bude potřeba s plnou vážností odpovědět a přesvědčit ředitele školy stejně jako rodiče, že učitel levák ví, jak na to. Uklidnit nás může to, že podle zkušeností z běžného života škol žáci, kteří jsou vedeni učiteli leváky, dosahují při psaní stejně dobré výsledky jako ostatní.

Každý, kdo pracoval s dítětem, které začíná psát, ví, jak je pro něj důležité, aby učitel sám předepisoval vzor písmen na tabuli nebo do sešitu, aby je dítě mohlo napodobovat. Důležité a pro některé děti dokonce nezbytné je, aby učitel uměl vést svou rukou ruku dítěte, protože je to postup nejen účinnější, ale dává to pocit vzájemné důvěry a jistoty oběma stranám. Někteří učitelé leváci, kteří psaní vyučují, z těchto důvodů přistoupili v dospělosti k tomu, že se zcela vědomě naučili psát pravou rukou - stejnou cestou by však měli jít i učitelé praváci vůči žáčkům leváčkům.

Nejedná se o to, aby levák uměl psát pravou rukou jako o závod, jde o to, aby zvolna, plynule a přesně předepsal vzor při nácviku psaní, aby uměl, když je potřeba, napsat souvislý text rukou pravou. K samotnému nácviku psaní pak stačí stejné písanky, jako používají žáci, kvalitní tužka a plnicí pero, dát si předsevzetí, obrnit se trpělivostí, vžít se do role prvňáčka a psát a psát a psát. Později stačí doplnit celý nácvik několika hodinami u tabule v prázdné třídě a pak už jen zdokonalovat a udržovat nově nabytou zručnost. Když to učitel zvládne, zjednoduší práci žákům i sobě a zároveň tím povzbudí i žáčky, kterým při psaní zatím něco nejde, protože i ti pak mají možnost si uvědomit, že i učitel musí překonávat různé obtíže svou pílí a vytrvalostí a že bez pořádné práce se prostě žádné výsledky neobjeví.

Učitel levák s hormí metodou psaní při nácviku základních prvků pravou rukou.

Jedním ze základních kamenů při výchově leváků i praváků je to, že dítě se nesmí nutit psát tou rukou, která neodpovídá jeho přirozené lateralitě, protože to následně přináší vážné vzdělávací a výchovné problémy. U dospělých je situace poněkud jiná - pokud je známo, když se k tomuto kroku rozhodnou nebo k němu jsou životem nějak donuceni, žádné následky nenesou. Zvláště leváci, kteří se musí od dětství do stáří neustále přiučovat na ruku pravou kvůli ovládání různých pravostranných nástrojů a přístrojů, to ani nevnímají jako velkou obtíž a spíše přijímají novou zkušenost jako hru ve stylu „koukejte, co nového zase dovedu!“

Učitel levák s hormí metodou psaní při nácviku psaní plnicím perem pravou rukou do školní písanky.

Nicméně i zde je potřeba rozumného přístupu a vhodného dávkování, protože změna dlouholetých návyků určitým zásahem do struktury osobnosti bezesporu je, jak mohou potvrdit lidé, kteří byli nuceni takto přiučit svou druhou ruku novým dovednostem po úrazu, ztrátě hybnosti nebo celé končetiny.

Než začne učit malé leváky, musí si učitel levák uvědomit, jakým způsobem sám vlastně píše, aby na žáky nepřenášel chybné návyky, které si třeba nevědomky osvojil už dříve. Je potřeba si alespoň uvědomit, že při vzdělávání leváků v rodinách i ve školách dlouhodobě panuje velká nejednoznačnost a že sám nemusí psát levou rukou tím nejvhodnějším způsobem, jak už o tom bylo pojednáno. I levák může být nositelem předsudků a nesprávných návyků, které mu ze setrvačnosti nebo z neznalosti vštěpila rodina či škola v době, kdy už byli leváci a jejich leváctví školskými a jinými předpisy zrovnoprávněni.

16/6/2014

fota vlastní