Levák učitelem!

Stejně jako v jiných povoláních je i mezi učiteli odpovídající počet leváků. Jejich problematikou se zatím nikdo věcně nezabýval, a tak je namístě zmapovat i jejich zkušenosti. Zde je potřeba říci, že v této kapitole vycházím ze zkušeností učitelů leváků různých škol napříč věkovými i jinými skupinami, s kterými jsem měl možnost o těchto věcech hovořit. Proto vnímám tuto problematiku za právě jen otevřenou a živě se vyvíjející, v níž se objevuje celá řada osobních i cizích tušení, které by stály za objektivnější zhodnocení.

Učitelé leváci jsou na všech stupních škol pro žáky, jejich rodiče a ostatní učitele přínosem. Kdo může lépe vysvětlit kolegům pravákům a rodičům, jak se cítí a co potřebuje malý levák, když mu nejde to, co ostatním, zvlášť když to sám zatím neumí říct?

Je dobré, když učitelé leváci o sobě přemýšlejí jako o levácích, protože převážná většina žáků je pravorukých. Je dobré, když se leváci a praváci pozorují navzájem a sdělují si, jak na to.

Učitel levák musí ovšem nejdříve rozumět sám sobě, musí rozumět tomu, co dělá jako levák, co s ním je bytostně spojeno jako s levákem, aby nepřenášel některé své potřeby a zvyklosti leváka na praváky. Dopustil by se tak, třeba nevědomky, stejného prohřešku na pravácích stejně, jako se to povedlo učitelům pravákům na levácích, byť si myslím, že často nevědomky či v dobré víře pod vlivem obecně přijímaných pedagogických zvyklostí.

Učitel levák má výhodu, že na rozdíl od mnohých učitelů praváků, kteří ve svých třídách leváky prostě nevidí a vnímají třídu jako jeden celek, naopak leváky dokáže rychle objevit. Protože zná praváky i leváky, je dobře vybaven k tomu, aby při různých pracovních a pohybových činnostech mohl žáky vést tak, aby umožnil oběma skupinám projevit své schopnosti a dal jim zažít pocit úspěchu.

Učitel levák zvláště v nižších ročnících základní školy je malým levákům oporou, protože vidí, že jejich případné školní obtíže při čtení, psaní nebo jiných činnostech se dají úspěšně překonat a stát se třeba i učitelem. Pro malé praváky je pak důkazem, že leváci i praváci si jsou v možnostech rovni a ve škole i na jedné lodi. Měl by ze svých zkušeností čerpat a být oporou rodičů leváků a v neposlední řadě by měl citlivě usměrňovat učitele praváky a pomáhat jim s vedením žáků leváků.

Učitel levák při výuce tělocviku, výtvarné výchovy, hudby a dramatické výchovy, ale i v jiných předmětech může zkomplikovat život pravákům tehdy, když si neuvědomí, že předvádí žákům pohybové situace podle sebe, podle své přirozenosti, a chce, aby jej žáci napodobovali. Praváci nejsou obecně zvyklí předváděné pohyby a různá rozmístění rychle stranově převracet a převést je pro sebe.

Pro děti praváky je potom celá řada laterálně opačných pohybů obtížná, zvláště v době dospívání, kdy mnohé dítě s celkovou koordinací pohybů doslova zápasí. Jinou situací ovšem je, když to učitel dělá záměrně, dávkovaně a kontrolovaně, aby u žáků rozvíjel obratnost a symetrii těla. Zvláště v hodinách tělesné výchovy a při různých jiných pohybových aktivitách nesmí zapomenout, že praváci mají jinou odrazovou nohu, mají tendenci se vyhýbat na jinou stranu, když hrozí srážka, že doskakují jinam a že se otáčejí přirozeně za svou pravou stranou, tak jak už i v této knize bylo několikrát zmíněno.

V hodinách výtvarné výchovy a při různých rukodělných činnostech si musí učitel nebo vychovatel levák promyslet a připravit způsob, jak předvést pracovní úkony pravákům. Musím popravdě říci, že teprve v situaci, kdy třicet studentů nechápavě zírá na to, jak se v několika krocích tvoří malá a celkem jednoduchá skládačka z papíru, jsem si teprve uvědomil, že celý postup předvádím vedoucí rukou levou. Omluvou snad může být to, že běžně „obratnostní“ předměty neučím a že při suplování jsem chtěl studentům zpestřit hodinu.

Jiným problémem učitele leváka zvlášť ve vyšších ročnících základní školy a na škole střední může být to, leváci jsou zřejmě zvyklí myslet více paralelně a časoprostorově než praváci. Ne že by praváci neuměli totéž, ale leváky podle mého soudu takový postup víc baví, protože pro ně je to snazší metoda, jak tento svět uchopit, pochopit a zároveň si přitom ještě užít. Leváci mají sklon takto postupovat i tehdy, když k tomu není důvod a nikdo to od nich nepožaduje.

Jestliže učitel levák chce dát skutečně kvalitní odpověď na otázky vývoje přírody nebo lidské společnosti a tvoří ji tak, jak on sám svět vnímá, žáky na základní a střední škole přivede nejspíše k lehké hysterii, protože očekávají jasnou a zřetelnou odpověď podle vlastních postupů uvažování. Levák učitel vnímá svět v mnoha rovinách od svého samého dětství, navíc ještě když si uvědomuje, že svět se děje strukturovaně ve složitém časoprostoru, a to ho baví. Neštěstí je završeno tím, že když zaznamená ze strany studentů nepochopení, na vysvětelnou přidá další varianty možných pohledů na danou věc.

Žáci preferují lineární odpovědi a variantní odpověď tak nakonec pro ně vlastně ani žádná odpověď není. Proto je potřeba zabrzdit a oba přístupy vědomě citlivě dávkovat, pomalu a postupně žáky na toto myšlení připravovat, protože je přínosné tím, že vyrovnává jednosměrnost myšlení a že člověka obohacuje tím, že mu dává možnost nahlédnout pod povrch věcí.

Nebezpečím tohoto způsobu myšlení je, že dá snadno zabloudit ve vlastním světě. Proto se levák i pravák, který zatím není schopen tento systém důsledně ovládat, může projevovat mírně chaoticky. Jakmile vše zvládne a myšlenky si pročistí, začne udivovat své okolí šíří záběru a neobvyklostí pohledů na život, které jsou potřebné v kreativních povoláních, při řízení pracovních kolektivů stejně jako při řešení neobvyklých krizových situací.