Lateralita v pohybových aktivitách

Lateralita v pohybových aktivitách se projeví až tam, kde se uplatňuje jedna konkrétní končetina, zatímco běžné činnosti jako chůze či plavání žádné přímé laterální znaky neukazují. Pro správné hodnocení je nutné rozlišit nejen leváky a praváky, ale také osoby se zkříženou nebo nevyhraněnou lateralitou. Některé pohybové vzorce jsou navíc společensky zažité natolik, že si jejich laterální nepřirozenost vůbec neuvědomujeme. Proto je důležité posuzovat všechny dispozice sportovce najednou, jinak může dojít k nesprávnému závěru.
***

Podmínkou zkoumání různých pohybových aktivit a zejména sportů je znalost a porozumění tomu, co je lateralita a také, kdo levák a pravák vlastně je – proto doporučuji čtenářům, které prvotně zajímá právě jen tato problematika, aby se nejprve seznámili s kapitolou Je levák, nebo není?, která se věnuje obecným otázkám určení laterality. Chůze a běh volnou přírodou, skákání, šplhání a lezení, lyžování i plavání ve volné přírodě se neprojevují přímými laterálními znaky, i když je samozřejmě provádí člověk, který se jinak laterálně projevuje.

Činnosti, z nichž nejde vyvodit lateralita1.

Jakmile je ale k hlavní činnosti využita jedna končetina, ruka nebo noha, která je motivována ziskem pohybu, okamžitě se přesouváme do oblasti laterálních pohybů, kde se pak to, kdo je levák a kdo pravák, velmi rychle projeví.

Nejjednodušší to mají ti, kteří intuitivně používají ruku, nohu, oko a ucho na stejné straně těla. V složitější situaci jsou ti, kteří mají tzv. zkříženou lateralitu ruky a nohy, ale v jednoznačně nejobtížnější situaci se nacházejí ti, kteří ze své vnitřní podstaty ve své preferenci intuitivních pohybů neustále kolísají mezi leváctvím a praváctvím, tedy laterálně nevyhranění, tzv. ambidextři, kteří obvyklému rozdělení populace na praváky a leváky vzdorují nejvíce.

Nesmíme však zapomínat i na to, že některé pohybové vzory se tradují a jsou tak zažitou součástí společenských zvyklostí a pravidel, že je mnohdy ani nevnímáme, protože si je od útlého dětství osvojujeme a že viděny z odstupu nám jako laterálně nepřirozené vůbec nepřipadají. Která z žen pravaček si běžně uvědomuje, že při společenském tanci se vlastně pohybuje v pohybové roli leváka?

Pro dobrou identifikaci laterality v konkrétní pohybové situaci tak musíme zvažovat všechny tyto dispozice sportovce i společenské okolnosti najednou, protože kdybychom vycházeli jen z obecného určení levák, nebo pravák podle vedoucí ruky, v mnoha situacích bychom dospěli ke zcela nesprávným hodnocením a závěrům.

26/2/2025

1. Vodička, Ivo: KuliFerda a jeho svět, Pracovní sešit č. 1 – Máme doma leváka? Pracujeme s levákem v předškolním věku, Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o., ISBN 978-80-7496-174-8, str. 3