převaha v rodině a psaní oběma...

Hana | 12.10.2016

Nikdy jsem moc nepřemýšlela o mojí levorukosti, ani dědičnosti...ale samozřejmě jsem občas udivovala praváky.., což mi dělalo dobře zvláště v období dospívání.... . Asi před 15 roky jsem absolvovala logopedický kurz, kde paní lektorka mimo jiné hovořila o levorukosti. Občas jsem s ní v duchu nesouhlasila, ale když pravila, že levorukost není dědičná, musela jsem se jí zeptat, co to tedy je, když : můj děda, moje mamka, moje sestra a moje tři děti - jsme všichni naprosto jasní leváci? Paní lektorku jsem tím lehce vykolejila... .
Patřím také mezi tzv.přecvičené leváky - (ač nar.v roce1960 a mamka učitelka...). Nepamatuji se, zda jsem vůbec levou začala psát, protože až do čtvrté třídy jsem psala pravou. Teprve tehdy jsme byli s rodiči v ped.psych.poradně, kde bylo řečeno, ať urychleně zase začnu psát levou - ( naštěstí to nenechalo žádné následky, myslím...). Ale brzy mne to přestalo bavit, protože pravá ruka v psaní už byla rychlejší. Nakonec- umím oběma, a občas se mi to i hodí....

Přidat nový příspěvek