Vaše postřehy a názory

výhoda leváctví

Mirek Udatný | 23.12.2016

Zdravím všechny leváky :-)
už přes půl století se potýkám také jako levák s nástrahami všedního dne. Je pravdou, že jako dítě školou povinné jsem tento hendikep (tehdy to tak vyznívalo, dnes však leváctví hendikepem v pravém slova smyslu není) vnímal daleko ostřeji a možná mě to i trochu traumatizovalo (hlavně výuka psaní a dalších rukodělných předmětů na prvním stupni ZŚ a přístup některých učitelů a dospělých vůbec). Dnes již vidím i některé výhody, přesně tak jak je psáno zde na stránkách. Trochu mě pouze mrzí to leváctví při hře na kytaru, protože jí používám jako pravák a ta pravá ruka je pro rytmiku a vybrnkávání pořád jaksi "levá". Zajímavé je ale například používání klasického jídelního příboru, kdy vidlička, jako dominující nástroj se drží v levé ruce (chudáci praváci). Tady máme jasnou převahu :-)
Jinak jedna zajímavost z nedalekého hradu Houska- je tam freska lukostřelce- prý jediné známé vyobrazení levorukého lukostřelce. Tak to jen v krátkosti jako příspěvek ode mně- přeji krásné Vánoce a vše nej v roce 2017 a pro Iva -také pozdrav od Ivety (občas se vidíme na hudebních podukcích).

Re: výhoda leváctví

Ivo Vodička | 31.01.2017

Děkuji za pozdrav a že také zdravím. ivo

převaha v rodině a psaní oběma...

Hana | 12.10.2016

Nikdy jsem moc nepřemýšlela o mojí levorukosti, ani dědičnosti...ale samozřejmě jsem občas udivovala praváky.., což mi dělalo dobře zvláště v období dospívání.... . Asi před 15 roky jsem absolvovala logopedický kurz, kde paní lektorka mimo jiné hovořila o levorukosti. Občas jsem s ní v duchu nesouhlasila, ale když pravila, že levorukost není dědičná, musela jsem se jí zeptat, co to tedy je, když : můj děda, moje mamka, moje sestra a moje tři děti - jsme všichni naprosto jasní leváci? Paní lektorku jsem tím lehce vykolejila... .
Patřím také mezi tzv.přecvičené leváky - (ač nar.v roce1960 a mamka učitelka...). Nepamatuji se, zda jsem vůbec levou začala psát, protože až do čtvrté třídy jsem psala pravou. Teprve tehdy jsme byli s rodiči v ped.psych.poradně, kde bylo řečeno, ať urychleně zase začnu psát levou - ( naštěstí to nenechalo žádné následky, myslím...). Ale brzy mne to přestalo bavit, protože pravá ruka v psaní už byla rychlejší. Nakonec- umím oběma, a občas se mi to i hodí....

učení šití

Kittanya | 26.06.2016

Taky mám jednu historku jakožto levák. Je ze studií na veterinární škole. Učili jsme se tam šít na prasečích nožičkách z jatek. Nejdřív mi jako levákovi chvíli trvalo se zorientovat, ale jak jsem pochopila princip, šlo to hladce. Dokonce jsem to pak vysvětlovala i spolužačce levačce a učila šít i spolužačky praváky, kterým to nešlo. Praváci uzlí na pravé straně a já jako levák jsem uzlila na levé straně. Levačku spolužačku jsem učila na stejné straně stolu a spolužáky praváky jsem učila s postavením na opačné straně stolu. Do známkování bylo všechno v pohodě, ale jakmile nás pan doktor hodnotil, dostala jsem s bídou za čtyři, přičemž ostatní spolužáci kromě levoruké spolužačky dostali známky jedničky. A to jenom kvůli tomu, že jsem uzlila na opačné straně. Snažila jsem se panu doktorovi vysvětlit, že su levák a opsala jsem mu odstavec z učebnice levou rukou. Známku mi opravil na dvě mínus s tím, že mám příliš dlouhé konce hedvábí na koncích uzlů (hedvábí bylo za dobou použitelnosti a třepilo se, kdybych jím šila na živém zvířeti a zkrátila bych ho tak, jak pan doktor chtěl, šití by se rozvázalo - pokud by se nerozpadlo úplně únavou materiálu). Bylo jen o pár milimetrů delší než jak pan doktor vyžadoval. Když to zjistila spolužačka levačka, vzala si novou nožičku, tu si otočila vzhůru nohama (tedy pašpárky nahoru místo dolů) a začala šít znovu. Pak jen nožičku podala doktorovi a ten oznámkoval za jedna. Byla jsem jediná ze skupiny, kdo dostal horší známku než jedničku. Pro dobrotu na žebrotu.

Re: učení šití

Ivo Vodička | 01.07.2016

Podobnou zkušenost z dětství mám i já - tak jako spousta dalších leváků, jsem odmalička rád kreslil, maloval a tvořil a myslím, že je to tak dodnes. Teprve když jsem se před deseti lety začal zabývat problematikou psaní leváků, rozkryla se mi taková, z dnešního pohledu drobná příhoda, která mě ale tehdy jako žáka asi tak osmé třídy ZŠ hodně zabolela: součástí tehdejší výuky výtvarné výchovy byla i kapitola nácviku psaní "hůlkovým písmem" tzv. redisperem namáčeným do tuše, což byla taková prvopříprava k technickým povoláním. Na čtverečkovanou čtvrtku z papírnictví jsme museli napsat podle vzoru celou abecedu a pak opsat nějaké texty. Mě to bavilo, práci jsem odvedl pečlivě - a dostal jsem trojku. Byla to pro mě ledová sprcha, moje nejhorší známka z výtvarky v životě a já jsem nevěděl proč. Když jsem se na to ptal, tahle moje oblíbená učitelka rozložila práce spolužáků, ukázala mi je a řekla, že jsem prostě a jasně nedodržel správnou úpravu, abych se na to podíval - pravda to byla, protože ten můj výkres, to moje psaní bylo nějak divné. Byl už ale skoro konec školního roku, jezdili jsme na kole k Ohři se koupat a na první třešně... Při zkoumání toho, jak leváci vlastně píší, se mi tahle příhoda po třiceti letech vybavila, protože jsem si uvědomil, že jako horní levák jsem psal z úplně jiného úhlu než praváci a že moje písmo tehdy bylo úplně jinak stínované, než jak předepisoval vzor. Pokud leváci, zejména horní, píší úzkým psacím prostředkem, pak není na písmu nic vidět, ale jestli píší něčím, co zanechává širší stopu, je to vidět hned. Paní učitelka na ZŠ to tehdy samozřejmě nevěděla a i dnes to ví jen málokterý učitel i na středních nebo vysokých školách, kde písmo přímo vyučují. Asi před třemi čtyřmi lety se mě vyptávala jedna moje studentka s tím, že její kamarád studuje pražskou Hollarovku a propadá z psaní uměleckého písma, i když jinak je dobrý student, a že neví, co má dělat, protože dělá co může, ale... Mně se vybavil příběh můj, problém jsem vysvětlil, poradil, odkázal na literaturu - jak to však dopadlo nevím, protože lidé se vyptávají, protože mají problém, ale když ho vyřeší, zapomenou a neuvědomují si, že jejich příběh i po desítkách let může být úspěšným návodem pro někoho jiného.

něco k "dolnímu"psaní

Cetkovský | 18.05.2016

Odpor k dolnímu psaní jsem nezaznamenal pouze u leváků samotných (některých) ale i u učitelů. Parafrázováno říkali zhruba toto: ať se žák při psaní kroutí, jak paragraf, hlavně, že píše se sklonem do prava. Dle mých zkušeností: při spodním psaní stačí netrvat na sklonu, netrvat na tom, že slovo je třeba napsat jedním tahem. Mimochodem, měl jsem kolegu ze Sýrie, který když psal arabsky (pravou rukou), měl papír nakloněn úplně stejně, jako když psal latinkou. A arabské písmo je ovšem „zkonstruováno“ k psaní převážně pravou rukou. Také se nepožaduje sklon a spojování písmen vychází z předpokladu, že celé slovo jedním tahem napsat nelze.

Ovládání PC

Ivo Vodička | 29.04.2016

Váš příspěvek o ovládání PC myší mě potěšil, protože při psaní článku jsem se snažil vyjít ze zkušeností nejen leváků, ale i praváků, a tak jsem rád, že potvrzujete závěry mnoha lidí, kteří s počítačem pracují už leta. Je pak úplně jedno, jestli jsou leváci nebo praváci, důležitý závěr je ten, že kdo s počítačem pracuje denně po mnoho hodin, zjistí, že k práci potřebuje ruce dvě a že jedna ruka a s ní i pohyb za ní, včetně natáčení trupu i sezení, přetěžuje jen některé svalové skupiny, a tak je potřeba strany cyklicky střídat.

Ovládání PC

Pavel | 27.04.2016

Se zájmem jsem si přečetl článek o používání myši levou rukou u praváků. Nejsem úplně čistý pravák a dost prací kde není potřebná síla dělám střídavě oběma rukama. Ale myš na levou ruku je super, volná pravá ruka pro psaní se hodí.. V práci mám levorukou myš včetně tlačítek, doma používám vzhledem k více uživatelům klasické pravé ovládání. Rovněž dcera objevila tuto výhodu a již to má stejně.

<< 1 | 2 | 3 | 4

Přidat nový příspěvek