Vaše postřehy a názory

přeučení v dospělosti

Andrea | 22.09.2018

Dobrý den, v dětství jsem byla přeučena na pravou ruku. Teď ve svých 40 letech jsem po úrazu nemohla používat pravou ruku a tak z nouze přešla na levou. S překvapením zjišťuji, že to není vůbec složité a láká mě představa vrátit se k přirozenosti. Je to rozumné? Můžu si tím způsobit nějaké problémy?

Re: přeučení v dospělosti

Ivo Vodička | 22.10.2018

Tzv. "přeučení na pravou ruku" se týká vlastně jen činnosti psaní. Pokud jste levák, stejně jste různé sebeobslužné i pracovní činnosti dělala rukou levou. Přejít v dospělosti zpět na psaní levou rukou i na některé jemné specifické pracovní činnosti není v zásadě problém. Je ale potřeba takový přechod uvážit, protože až se vám vrátí hybnost ruky pravé, budete se muset v každém rozhodujícím okamžiku zastavit, promyslet a zvolit ruku. To může být obtížnější - pokud to tedy není nutné (z důvodů trvalého ochrnutí nebo ztráty končetiny a dalších případů), je asi lepší si nekomplikovat život a nechat to tak, jak jsme si to za celá léta zautomatizovali. Jiná situace je v případě, že si do života zavádíte nějakou novou činnost, kterou jste předtím nedělala, protože tam si můžete v dospělosti s plným vědomím zvolit, která ruka to bude, pokud neohrozíte své zdraví nebo zdraví těch, kteří jsou kolem vás. Jak budete ovládat domácí kuchyňský robot? Pravděpodobně jako pravák, abyste to neměla "přes ruku".

bezděčné reakce

Petra | 01.08.2018

Dobrý den, už v dětství jsem si všimla, že rychleji raguji na nenadálé situace. Nejvíce jsem si to potvrdila při řízení vozidla. To mi šlo i o život. Když jsem se setkala se svým známým, také levákem, potvrdil mi to také. Z tohoto jsem usoudila, že centrum, zabývající se bezděčnými reakcemi je na pravé straně mozku a používáním levé ruky, je tak toto místo více "aktivní".

Re: bezděčné reakce

Ivo Vodička | 22.10.2018

Gratuluji k tomu, že jste člověkem, který umí rychle vyhodnotit situaci a bezpečně zareagovat. Přestože se však o nás, levácích, sem tam tvrdí, že máme lepší orientaci v prostoru, což tedy popravdě nebylo nikdy vědecky zkoumáno, takže je to jen v rovině tušení, varoval bych před takto rychle uskutečněným závěrem. Zobecňovat zkušenosti jednotlivců a přenášet je na celé skupiny je velmi ošemetné. Úroveň reaktibility leváků ve srovnání s praváky nebyla také pravděpodobně zkoumána, v odborné literatuře nic takového nenajdete - na takové závěry si budeme muset počkat. Vzhledem k tomu, že takové zkoumání je velmi specifické a potřebuje vědecký postup i pracoviště a zároveň tu nejsou instituce, které by se tím zabývaly, opověď na takovou otázku je zatím v nedohlednu.

Dotaz

Vítězslav | 23.05.2018

Dobry den, chci se zeptat jestli i v mem veku ,coz je 25 let, zacit hrat fotbal druhou nohou nez jsem hral ted. Hral jsem ho celej zivot pravou ale pak jsem si vsimal ze je se mnou neco spatne. Tak jsem si zkousel chodit kopat levou a hraje se mi skvele. Jsem asi preucenej na pravaka protoze levou se mi hraje uplne paradne a prijde mi ze mozek nezatezuju vubec. Rukou normalne pisu levou. S fotbalem jsem jako pravak skoncil uplne protoze mi to akorat prinaselo psychicke problemy protoze fotbal byl pro me cislo 1 a cim vic jsem chtel tak tim vic to neslo. Ale ted se to ve me micha jestli pro me bude lepsi zacit hrat tou levackou nebo na fotbal uplne zapomenout. Chtel bych konecne poznat kdo vlastne jsem. Dekuji moc

Re: Dotaz

Ivo Vodička | 25.05.2018

Dobrý den, nedělejte si s tím hlavu a hrajte tak, jak je to pro Vás přirozené a jak to cítíte, není to nic proti ničemu. Sledování sebe sama někdy nepřínáší ani pohodu, ani nějaké konečné vysvětlení. Možností, proč se stalo to, co říkáte, může být více - v nižším věku jsou děti (tehdy Vy) schopny si někým z dospělých, kdo má velkou společenskou váhu, nechat poradit, jak se co má dělat, například trénerem, který v tom okamžiku ani nemusel vědět, že jste levák. Děti také často spontánně napodobují vzory a v dospělosti se pak diví, co vlastně dělají; jinou možností může být i to, že nemáte tzv. souhlasnou lateralitu v rovině ruka - noha, což se vyskytuje u třetiny populace, jak u praváků, tak i u leváků. Otázky a metody stanovení laterality (preference strany) jsou zatím málo prozkoumané a hodně nejasné. Podívejte se na těchto webových stránkách na problematiku (kap. Je levák, nebo není?) a zajímavý příspěvěk pod tímto Vaším.

Určení vedoucí ruky či obourukosti ( ambidextrie )

Stanislava Emmerlingová | 19.03.2018

Moji sestru přecvičila z leváctví učitelka v první třídě.Vyrobila ji tím dysgrafii a dyskalkulii. Taktéž její syn byl přecvičen v roce 1980 v první třídě přes protesty jeho rodičů i moje. V té době jsem studovala pedagogickou fakultu a ani můj rozhovor s učitelkou a ředitelem školy záměr paní učitelky nezmařil - pan ředitel plně důvěřoval své učitelce a podpořil ji.
Jsem ráda, že už existují metody, kterými lze bezpečně vedoucí ruku či obourukost určit v kterémkoliv věk a hlavně u předškoláků vybrat tu správnou ruku pro psaní. Používám k tomu ve své poradně svalový test jako biofeedback na stresovou reakci mozku. Konzultovala jsem to s dříve spolupracující dětskou neuroložkou ( kontrolováno přes EEG záznam ). Tímto způsobem testuji i unilaterální činnost mozku.
Je to jednoduché, rychlé a neurofyziologicky vysvětlitelné.
Přivedl mě k tomu chlapec, který měl absolvovat kurz na odstranění GMO dle metodiky Heyrovské. Klasický test laterality ukázal obourukost na hranici praváctví, začali jsme tedy pravačkou. V prvním týdnu tréninku však začal mít poruchu spaní, proto jsem trénink přerušila a poslala ho na neurologické vyšetření. Neuroložka konstatovala podle EEG obourukost a tak to taky bylo. Použila jsem poprvé svalový test a ten ukázal pozitivní reakci na psaní oběma rukama
V první třídě psal chlapec až do května levou rukou. Když mu tvary písmen zautomatizovaly, začal ruce při psaní střídat, aniž by to snižovalo jeho školní výkonnost.

speciální pedagožka

Re: Určení vedoucí ruky či obourukosti ( ambidextrie )

Ivo Vodička | 10.04.2018

Vážená paní kolegyně, moc děkuji za příspěvek - Vaše metoda je zajímavá, a jak píšete, že přináší přesnější a rychlejší informace, bylo by velkým přínosem, kdyby se mohla rozšířit. Nemohu pro to udělat více, než Vám dát prostor na mých webových stránkách, kde byste mohla popsat blíže metodu, přístrojové vybavení a zkušenosti. Nechcete tedy o tom napsat článek?

Diagnostika laterality v starsim veku ?

Katerina | 25.10.2017

Dobry den, pan doktor. Jsem velky fanousik Vasi podrobni stranky o levactvi. Povzbuzena Vasi ustretovosti podelit se s poznatkami se sirokou verejnosti, dovolte mi zeptat se, zda li je mozne urcit puvodni lateralitu (a jeji vyhranenost ) u starsiho cloveka, ktery byl, se znacni pravdepodobnosti, priucen na pravorukost uz v rannim detstvi, coz po nastupe do zakladni skoly (1979) prineslo velkou zmenu v spravani - ranni denodenni plac a odmitani jit do skoly (v skolce bez problemu) a pak (1980) brzky nastup konstantniho zhorsovani zraku do minusu, az na soucasni uroven -14 Dp. Co chapu jako ambiciozni prepinani sil, obrovskou snahu dosahnou nemozne, t.j. dokonalosti v psani omoho slabsi, omnoho mene schopnejsi rukou. Pro ucelenost obrazu situace doplnim - skolni vysledky v prubehu ZS byli na jednicku. V zacatku byla i tezko definovatelna nocni mura, cerny prostor, jako neuniknutelna past, ktery se v sobe zvlastne prevracel. Odbornika jakeho zamereni by jste, prosim, poradil navstivit na zjisteni laterality a jejiho stupne ? V pripade, ze ma vubec vyznam zjistovat koreny karmy.... : /, a pochopit duvod celozivotni uzkosti a neustaly sklon k placi .
Vopred Vam moc dekuji za pripadnou odpoved, JAKKOLI strucnou !
mail : khybenova@centrum.sk

Re: Diagnostika laterality v starsim veku ?

Ivo Vodička | 05.11.2017

Dobrý den, Kateřino - diagnostikovat stupeň a charakter původní laterality u člověka raně dospělého, natožpak takového, který v pravoruké společnosti prožil několik desítek let, je velmi obtížné a popravdě bych se do toho vůbec nepouštěl. Pochybuji, že by se do takového úkolu někdo chtěl zodpovědně pustit, protože většinou toho z dob raného dětství a mládí víme z vlastních zkušeností velmi málo, spoléhat na vzpomínky z okolí je také velmi ošemetné, zvlášť tehdy, kdy naši nejbližší cítí, že něco kdysi možná vůči nám zanedbali. Základní problém je v tom, že znaky z dětství mohou být různě potlačeny, a tak jsou dnes těžce identifikovatelné, jiný důvod je ten, že během života přijímáme spoustu návyků, které si, třeba jako leváci, osvojujeme z pravorukého prostředí, a to velmi často, aniž si to uvědomujeme. Pak jsme nositeli různě upevněných návyků, které mohou být skoro stejně staré, jako jsme my sami. To je tak nepřehledná situace, že se v ní nikdo nevyzná, a navíc je to nedohledatelné. Jinou otázkou je, jak třeba vyčlenit nějaký problém spojený s lateralitou, který nám v běžném životě překáží, a odstranit ho. To je práce pro psychologa, terapeuta, který je v osobním kontaktu.

<< 1 | 2 | 3 | 4 >>

Přidat nový příspěvek