Re: učení šití

Ivo Vodička | 01.07.2016

Podobnou zkušenost z dětství mám i já - tak jako spousta dalších leváků, jsem odmalička rád kreslil, maloval a tvořil a myslím, že je to tak dodnes. Teprve když jsem se před deseti lety začal zabývat problematikou psaní leváků, rozkryla se mi taková, z dnešního pohledu drobná příhoda, která mě ale tehdy jako žáka asi tak osmé třídy ZŠ hodně zabolela: součástí tehdejší výuky výtvarné výchovy byla i kapitola nácviku psaní "hůlkovým písmem" tzv. redisperem namáčeným do tuše, což byla taková prvopříprava k technickým povoláním. Na čtverečkovanou čtvrtku z papírnictví jsme museli napsat podle vzoru celou abecedu a pak opsat nějaké texty. Mě to bavilo, práci jsem odvedl pečlivě - a dostal jsem trojku. Byla to pro mě ledová sprcha, moje nejhorší známka z výtvarky v životě a já jsem nevěděl proč. Když jsem se na to ptal, tahle moje oblíbená učitelka rozložila práce spolužáků, ukázala mi je a řekla, že jsem prostě a jasně nedodržel správnou úpravu, abych se na to podíval - pravda to byla, protože ten můj výkres, to moje psaní bylo nějak divné. Byl už ale skoro konec školního roku, jezdili jsme na kole k Ohři se koupat a na první třešně... Při zkoumání toho, jak leváci vlastně píší, se mi tahle příhoda po třiceti letech vybavila, protože jsem si uvědomil, že jako horní levák jsem psal z úplně jiného úhlu než praváci a že moje písmo tehdy bylo úplně jinak stínované, než jak předepisoval vzor. Pokud leváci, zejména horní, píší úzkým psacím prostředkem, pak není na písmu nic vidět, ale jestli píší něčím, co zanechává širší stopu, je to vidět hned. Paní učitelka na ZŠ to tehdy samozřejmě nevěděla a i dnes to ví jen málokterý učitel i na středních nebo vysokých školách, kde písmo přímo vyučují. Asi před třemi čtyřmi lety se mě vyptávala jedna moje studentka s tím, že její kamarád studuje pražskou Hollarovku a propadá z psaní uměleckého písma, i když jinak je dobrý student, a že neví, co má dělat, protože dělá co může, ale... Mně se vybavil příběh můj, problém jsem vysvětlil, poradil, odkázal na literaturu - jak to však dopadlo nevím, protože lidé se vyptávají, protože mají problém, ale když ho vyřeší, zapomenou a neuvědomují si, že jejich příběh i po desítkách let může být úspěšným návodem pro někoho jiného.

Přidat nový příspěvek