Leváci o levácích

Abych splnil do roka a do dne sázku, že o levácích, především o způsobu psaní leváků, napíšu do pedagogického odborného tisku, jsem si vypůjčil všechny dostupné publikace vydané v češtině a s předvapením jsem zjistil, že jich je velmi málo. Pročetl jsem je a ještě s větším překvapením jsem si uvědomil, že celé jedno půlstoletí se tradují a převážně přepisují z knihy do knihy informace napsané na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století, přičemž nejnepřesnější byly právě ty, které se týkaly pro leváky nejsnazšího způsobu psaní. Snažil jsem se podívat na problematiku jinýma očima a vysvětlil a obhájil jsem, myslím, dostatečně věcně, proč leváci nepíší takovým způsobem, jak je nařízeno metodikami, ale nakonec píší pro ně mnohem jednodušším a přirozenějším způsobem - horním psaním. Tak vznikla knížka Nechte leváky drápat, kterou jsem nabídl nakladatelství Portál, v němž rok a půl po jejím napsání také vyšla.

Při mapovaní problematiky psaní leváků jsem nasbíral mnoho informací, které téma přesahovaly, a tak jsme se nakladatelstvím domluvili, že budu pracovat na větší knize o životě leváků. Na rozdíl od jiných autorů jsem se snažil proniknout i do oblastí, které jsou součástí běžného denního života a které překvapivě mnoho ovlivňují kvalitu života leváků, jejich rodin a přátel. Některá témata jsem zařadil na samotné přání leváků poté, co jsme si vyjasnili, že ač jsme zkoumáni a zařazeni do systémů různých typologií, které jsou uvedeny v mnoha pedagogických příručkách, o běžném životě leváků se toho mnoho neví. S překvapením jsme také zjistili, že nás leváky tolik nezajímá, proč leváky jsme, ale že nás zajímá především to, co a jak máme v tomto převažujícím pravorukém světě dělat, abychom tu spolu s praváky mohli spokojeně žít.

Z větší části hotový rukopis s pracovním názvem Být levákem jsem předložil nakladatelství, a přestože hladce prošel námětovou komisí, z ekonomických důvodů, které odrážejí současnou dobu, k realizaci tohoto vydání nedošlo. Protože v posledních třech letech jsem jezdil po celé republice a pro Národní institut dalšího vzdělávání jsem školil především paní učitelky prvních tříd, vysvětloval otázky metodiky psaní a také současného skutečného života leváků, jsem se rozhodl, že i na jejich přání, také rodičů a samotných leváků, s kterými mluvím, půjdu touto cestou a založím informační www stránky.

Jsem si vědom toho, že některé postřehy a názory, které se objevují v tomto textu, vycházejí převážně ze zkušeností několika mála generací leváků, kteří se už mohli projevovat svobodně. Řešení celé řady činností si leváci ale teprve hledají. Snažil jsem se, aby nejen praváci, ale především sami leváci poznali, jak je tento náš lidský svět uspořádán z hlediska pravolevé orientace, a přispět k tomu, aby každý levák neztrácel zbytečně čas a nemusel objevovat tento svět sám, když může využít smysluplná řešení, která přímo vycházejí nebo je lze odvodit ze zkušeností mnoha leváků. Je charakteristické, že v poslední době nejvěrohodnější zprávy o levácích podávají sami leváci, kteří se už mohli jako leváci svobodně projevovat a rozvíjet a mezitím získali dostatečné zkušenosti a nadhled a kteří jako učitelé nebo pracovníci specializovaných pedagogických pracovišť mají sami jako leváci k levákům nejblíže. Práce dvou leváků, speciálních pedagogů, Leváci a jejich výchova americké speciální pedagožky J. M. Healeyové a Vidím svět z druhé strany H.-J. Zocheho, mě inspirovaly a byly výzvou k další práci a otevírání skrytého světa leváků. 

Až při práci na Nechte leváky drápat jsem si uvědomil, jaké jsem měl životní štěstí, že jsem byl obklopen lidmi, kteří z mého leváctví nedělali problém a nesnažili se mě předělat a že jsem do školní docházky nastoupil v době, kdy už bylo nařízeno respektovat moje leváctví. Byl bych rád, kdyby se i mně povedlo přispět k tomu, abych na oplátku někomu zjednodušil a zjasnil život. Mým cílem tak není hledat historické viny a křivdy, které byly kdy levákům způsobeny, ani nekriticky povyšovat některé tušené vlastnosti a schopnosti leváků nad praváky, ale jen poukázat na to, jak to bylo a je, a hledat cesty zdravému, rovnoprávnému a spokojenému soužití leváků a praváků.

Jako není velkých a malých rolí na divadle, stejně tak nejsou velké a malé otázky, které se týkají leváků - každá věrohodná a správně vyhodnocená  informace má jako součást celkového obrazu svou cenu. Proto děkuji všem, malým i velkým, pravákům i levákům, s titulem nebo bez, že snášeli mé dotazy a že mi svými zkušenostmi a radou pomohli vniknout do skrytého světa leváků.

Ivo Vodička, Litoměřice, 14. září 2012, květen 2015