Sklon písma

Při použití špetkového úchopu a odpovídajícího psacího prostředku (grafitová tužka, pero) vede školní předloha písma ke sklonu písma mírně vpravo. Tento sklon je odvozen od nejpřirozenějšího pohybu mírného kroužení pravého zápěstí, které zvyšuje rozsah pohybů a nenutí prsty, aby vykonávaly při psaní všechnu práci. Pootočení papíru nebo sešitu vlevo nebo mírně vlevo tomuto sklonu napomáhá a pomáhá i jednotažnosti psaní. Viditelné přítlaky se soustřeďují do spodního oblouku vedeného směrem od středu těla ven a výjezdu z nich. Na tomto pohybu a takto vedené čáře je školní předloha založena a největší část psaného písmene vede touto cestou.

Pravák a psaní - pohyb pravákova psacího prostředku v základních stavebních prvcích

Na levém obrázku vidíme praváka s vyznačením jeho kyvného pohybu pravé ruky ke středu těla a ven, na pravém jsou znázorněny šipkami hlavní směry, kterými se pohybuje pravá ruka při psaní: krouživé pohyby v obou směrech ze zápěstí (červená s modrou), pohyb prstů (zelená), posun ruky v řádku (světle modrá)  a přechod na další řádek (tmavě modrá), posun předloktí v jeho ose (tmavě modrá), paže (tmavě modrá), radius pohybů (tečkovaná červená) a místa, z nichž vychází pohyb (modré tečky). Pohyb pravákovy ruky vychází především ze zápěstí, předloktí se pohybuje jen málo. Celá pravákova paže se spolu s psaním v řádcích zároveň pohybuje po pilovité dráze od levého horního rohu směrem k pravému dolnímu rohu, která je dána šířkou řádků a jejich vzdáleností.

Václav Penc v Metodice psaní z roku 1958, která dala základní parametry výuky psaní ve školách na celá desetiletí, říká, že "Sklon 75˚ je všeobecně uznáván za nejvhodnější a také vzorové písmo je psáno s tímto sklonem." (str. 43) a rozlišuje dále písmo stojaté, zvrácené, ležaté, vějířovité a rozvrácené.

Náš český grafolog Miloslav Kučera definuje sklon takto: „Měří se úhlem, který svírají tahy k pisateli se základní čarou. Stupně sklonu: písmo stojaté – kolem 90˚; vpravo skloněné – mírně 70 – 80˚, výrazně 50 – 70˚, silně pod 50˚; vlevo skloněné – mírně kolem 95˚, výrazně kolem 105˚, silně nad 110˚,“ a ještě, „spojnice a nájezdy 40 – 50˚.“ Pokud tužka svírá s řádkem úhel přibližně kolem 25˚ pod řádkem, sklon písma odpovídá školnímu vzoru; čím více pravák vysouvá ruku k ose řádku, nebo se dokonce dostane nad ni, písmo postupně přechází v kolmé, až začne přepadávat doleva. Někteří praváci ovšem píší pod řádkem, ale místo kyvného pohybu zápěstí využívají pohybu směrem před sebe a zpátky, psací prostředek strkají, písmo je pak kolmé nebo přepadává a přítlaky jsou rozmístěny jinak.

Vzorový sklon školního spojitého písma ze Slabikáře pro 1. třídu z roku 1967

Z rozboru písma 245 pravorukých žáků jedné střední školy, zapsaných v 11 třídách od 1. do 4. ročníku, vyplynulo překvapivé zjištění, že značná část pravorukých píše nesprávným sklonem písma: kolmým písmem 7,8 % (pásmo 85˚ – 95˚), mírně vlevo 13,9 % (pásmo 96˚ – 110˚) a vlevo 8,6 % (111˚ – 125˚); dohromady tedy 30,3 % z celkového počtu praváků píší jinak, než udává vzor!

Když se praváků s přepadávajícím písmem zeptáte, proč tak píší, když k tomu z hlediska konstrukce písma nemají důvod a píší vlastně s větší námahou, většinou odpoví, že neví, proč to tak dělají, a někteří uvádějí, že takový rukopis se jim prostě líbí. Zajímavé je, část takovýchto praváků píše strkáním dopředu, část píše z horní pozice nad řádkem, takže jsou to vlastně praváci – drápalové.

Jedním z pravděpodobných vysvětlení tohoto na každém kroku viditelného jevu je to, že kuličková tužka, která je v současné době nejrozšířenějším psacím prostředkem, vede díky své konstrukci k jinému úchopu, jehož výsledkem je spíše písmo kolmé. Problematice působení kuličkové tužky a jejích odvozenin (roller, gelové tužky) na používaný úchop a výsledky psaní je věnována samostatná kapitola.

 

Penc, Václav: Metodika psaní, SPN, Praha, 1958, str. 43 - 44

Kučera, Miloslav: Mluví písmo. Proč, kdy, jak a ke komu, Avicenum, Praha, 1991, str. 110

14/1/2013