Učíme se stříhat s malými leváčky

Stříhání je jedna z činností, která převážně děti i baví, a tak je možné ji využívat i pro smysluplné trávení volného času doma i ve školce při vystřihování vzorů do papírů, různých tvarů z barevných papírů, které pak využijeme pro lepení koláží a prostorových objektů, a dalších ručních a sebeobslužných pracích.

Základy návyků stříhání nůžkami jsou položeny v rodině a v mateřské škole a pro správné vedení dětí s obojí lateralitou je pochopení principu stříhání, konstrukce nůžek a také jejich správné volby. Některé dnešní děti se naučí stříhat samovolně nápodobou od starších členů rodiny nebo ve školce, kde je nácvik stříhání součástí výchovně-vzdělávacího programu, a kde je cíleně musí položit učitelky MŠ. Dítě by si tak mělo ještě v období předškolní výchovy vytvořit dostatečně upevněné návyky při držení nůžek, stříhání a obstřihování a také poznat, které nůžky jsou především pro běžnou výtvarnou práci ve škole i doma vhodné.

Nejvhodnější jsou kratší nůžky se zakulacenými špičkami, protože se jimi lépe manipuluje, jsou bezpečnější a při stříhání lépe vytáčejí drobnější obloučky – délka jejich střihu je samozřejmě krátká, ale právě proto pro stříhání vyvinou potřebný dostatek síly. Pro nácvik musíme mít připraveny nůžky, jejichž nože jdou po sobě i bez křížení; v čepu rozvolněné nůžky děti většinou nesevřou a stříhaný materiál se nepřestřihne, ale jen ohne. Z praxe je známo, že nejvhodnější, ale také nejdostupnějším materiálem pro nácvik stříhání je běžný kancelářský papír, který je dostatečně tuhý, aby „neujížděl“, ale slabý natolik, že je možno jej stříhat bez velké námahy. Silné a houževnaté materiály (karton, látky a kůže) jsou pro nácvik nevhodné a necháme si je až pro získání zkušeností staršími předškoláky.

Pravostranné kancelářské nůžky s dlouhými noži a pravostranné školní nůžky se zakulacenými konci.

Musíme mít na paměti, že stříhání papíru a dalších materiálů je složitá pracovní činnost, protože vyžaduje značnou koordinovanost pohybů obou rukou, sílu v prstech, orientaci v prostoru, trpělivost a pečlivost, cílevědomost a další volní vlastnosti důležité pro praktický život.

Musíme počítat i s tím, že zvládnutí techniky stříhání je činnost náročná nejen pro leváky, ale samozřejmě i pro praváky. Navíc všechny děti rády experimentují, takže ne vždy dají na rady dospělých a zkoušejí stříhat i jinými způsoby. Přesto však, jak se ukázalo, nakonec většina dospělé pravoruké populace stříhá stejným, a právem lze předpokládat, že nejvýhodnějším způsobem - u leváků je však konečná situace mnohem pestřejší.

Jak tedy s levákem při nácviku stříhání postupovat? Nejdůležitější je uhlídat okamžik, kdy malý levák sám projeví zájem o stříhání - pokud jsme na tuto situaci připraveni, máme v zásobě k dispozici nůžky pro leváky doma i v mateřské škole a poskytneme mu je i s radou a povzbuzením. Takto je malý levák ve stejné startovací pozici jako malý pravák. Vzhledem k celkem nízké pořizovací ceně nůžek pro leváky je jimi dnes většina mateřských škol vybavena odpovídajícím počtem a je jen na levácích, jak takových možností doma i ve školce využijí.

Je známo, že děti nejprve musí pochopit, proč nůžky stříhají a jaké pohyby je potřeba vykonávat – ty můžeme naznačit držením vlastních nůžek nebo použít nůžek s dvěma za sebou umístěnými oky, které nám umožní pracovat souběžně s dítětem, a tak jej zpočátku vést. Zásadní při práci s leváky je to, že dospělý pravák musí rozumět technice stříhání dítěte leváka - oba dva totiž musí křížit nože stejně, jinak se přetahují a výsledek se nedostaví; stejně tak levák naučený stříhat pravostrannými nůžkami nemůže učit leváka s levostrannými nůžkami, aniž by si uvědomoval jiné pohyby a techniku stříhání.

Zprvu obvykle jsou děti schopny spíše papír rozstřihnout na části, později začnou vykružovat tvary, ale přesné obstřihování nebo vystřihování z plochy je obtížné, proto musíme být nároční do té míry, kam sahají obvyklé možnosti dítěte vzhledem k jeho věku.

Učitelky mateřských škol i prvních ročníků škol základních se shodují na tom, že při pracovních činnostech nabízejí dětem nůžky přímo ve škole. Ve dvou popsaných nebo obrázkem levé, či pravé ruky označených krabičkách poskytnou dětem ty správné nůžky – zde však musí mít učitelky povědomí, kdo z dětí je levák, nebo pravák. Na začátku školní docházky jsou už děti dostatečně srozuměny s tím, do které skupiny patří, a pokud nemají  nůžky své, berou si ty, které jsou jim školou poskytnuty. V průběhu 2. třídy ZŠ však někteří leváci nůžky pro leváky začínají samovolně odmítat a přecházejí na stříhání jiným typem. Ve vyšších ročnících pak děti většinou už nikdo nesleduje, protože základní návyky si už dítě vytvořilo a není ochotno je znovu zpátky měnit. Pokud jsou skutečně jeho výkony srovnatelné s ostatními dětmi, pak jej máloco či málokdo přesvědčí postupovat jinak.

Taže teprve časem se ukáže, který motiv při volbě nůžek a stříhající ruky u leváka převládl a jestli se z již zmiňovaných důvodů nepřechýlil k pravostranným nůžkám, nebo dokonce k ruce pravé. Podle zkušeností současných leváků, jak už bylo popsáno výše, nelze jednoznačně říci, která varianta je nejlepší - tu si nakonec malý levák zvolí sám.

Tzv. "terapeutické nůžky nebo tréninkové" mají dvě oka pro prsty za sebou. Používají se při nácviku stříhání u dětí, ale i pro rehabilitační účely u dospělých po úrazech, mozkových příhod a dalších jiných příhodách, které omezují hybnost a koordinaci pohybů. Přední oka jsou pro děti nebo pacienty, zadní pro učitele nebo terapeuta, vyrábějí se i v levostranné variantě.

Levostranná varianta tzv. terapeutických nůžek, jak je nabízejí internetové obchody s věcmi pro leváky.

Zdroje: fota rapeutických nůžek:

https://shop2.prolevaky.cz/scripts/podrobnosti.php?IDZ=60

https://www.duhovaplaneta.cz/cs/leve-menu/nuzky/nuzky-pinzety/terapeuticke-nuzky-6835.html

7/12/2013