Co se zde diskutovalo

Do této podstránky jsem umístil starší diskusní příspěvky, protože zde jsou přehlednější - ponechal jsem však řazení od nejmladších k nejstarším:

 

Ovládání PC

Pavel | 27.04.2016

Se zájmem jsem si přečetl článek o používání myši levou rukou u praváků. Nejsem úplně čistý pravák a dost prací kde není potřebná síla dělám střídavě oběma rukama. Ale myš na levou ruku je super, volná pravá ruka pro psaní se hodí.. V práci mám levorukou myš včetně tlačítek, doma používám vzhledem k více uživatelům klasické pravé ovládání. Rovněž dcera objevila tuto výhodu a již to má stejně.

Re: Ovládání PC

Ivo Vodička | 29.04.2016

Váš příspěvek o ovládání PC myší mě potěšil, protože při psaní článku jsem se snažil vyjít ze zkušeností nejen leváků, ale i praváků, a tak jsem rád, že potvrzujete závěry mnoha lidí, kteří s počítačem pracují už leta. Je pak úplně jedno, jestli jsou leváci nebo praváci, důležitý závěr je ten, že kdo s počítačem pracuje denně po mnoho hodin, zjistí, že k práci potřebuje ruce dvě a že jedna ruka a s ní i pohyb za ní, včetně natáčení trupu i sezení, přetěžuje jen některé svalové skupiny, a tak je potřeba strany cyklicky střídat.

 

 

Horní psaní leváků

Četla jsem tu nějaké články a připadá mi, že to zní rozumně - hlavně to vysvětelní psaní. Proč to není ze strany školství nějak podporováno?

Re: Horní psaní leváků

Ivo Vodička | 23.02.2016

Problematika leváků není v současnosti vnímána školskými orgány ani vysokoškolskými pedagogy jako palčivý problém, obecně se vychází z toho, že vše podstatné bylo vyřešeno, a tak se leváctvím téměř nikdo nezabývá. Samozřejmě že z domácích zdrojů existuje několik prací o leváctví (Sovák, Synek, Drnková - Syllabová), ale jejich kořeny a argumentace jsou zakotveny v letech šedesátých až osmdesátých). Pokud dnes vznikají učebnice pro budoucí učitele 1. stupně nebo MŠ nebo pro speciální pedagogy, tedy do praxe, je tématu věnována 1 - 2 strany obecného povídání a i v ikonické práci Poruchy učení doc. Olgy Zelinkové, je to jen několik stránek. V současných bakalářských a magisterských pracích (dnes možno stáhnout z internetu, protože řada univerzit je zveřejňuje), rychle zjistíme, že zde neustále kolují témata, s kterými přicházel M. Sovák v letech šedesátých a která jsou řešena argumentací také v duchu let šedesátých. Na druhé straně je potřeba říci, že i zahraniční pedagogická věda je na tom podobně. Jedno z mála témat celé problematiky, které je občas v centru pozornosti, ale to jen jako přílepek, je zkoumání mozku a lidského genomu, jako otázka původu a počtu leváků v populaci - to však mnoho rodičům a učitelům leváků ani levákům samotným mnoho nepomáhá s každodenním zvládáním praktického života. Leváci jsou tiší, viditelné problémy společnosti nezpůsobují a se svými obtížemi se učí vyrovnávat sami, a tak je to pro univerzity pravděpodobně samo o sobě nezajímavé téma. Zřejmě nepřináší potřebný profit v podobně vědeckého růstu, grantlům, penězům - zatím jsem u nás ve vědecké sféře nenašel nikoho, kdo by se v současnosti soustavně leváctvím profesně zabýval, ale zároveň doufám, že na univerzitách někoho objevím. Státní orgány (min. školství, inspekci a další) téma také nezajímá, a tím se kruh uzavírá. Pravdou je, že někteří vysokoškolští učitelé mé vysvětlení způsobu psaní leváků znají (např. MUNI a Č. Budějovice), protože nechávají prostřednictvím BP a MP ověřovat již zmíněnou metodu psaní horního psaní. Ministerstvo školství o tom asi neví vůbec, protože si samo sobě vyrábí jeden problém za druhým a pak je musí následně řešit, takže na témata, jako je např. psaní leváků, nemá ani sílu, ani čas. Pravdou je, že mi nikdo nebrání problematiku vysvětlovat, psát články na web, publikovat a školit. Do problematiky psaní leváků jsem vstoupil ve stejné době jako Radana Lencová se svým Comenia Script, ale na rozdíl od ní za mnou nestála a nestojí vlivová skupina VŠ učitelů, kteří mají na prosazení CS i svůj osobní zájem a ve Veliké Praze mají kontakty na MŠMT a na média. Musím přiznat, že jsem několikrát přemýšlel, jestli mám také podniknout nějaké kroky k tomu, abych získal kromě tiché tolerance nějakou podporu min. školství, ale pak jsem si uvědomil, že bych se dostal do nerovného boje s úředním šimlem, který na školství řehtá hodně nahlas, čehož jsem byl svědkem, když jsem tam několikrát byl na jednáních, která se sice týkala jiných otázek - pocit Kafkova zámku je ve mně ale dodnes. Navíc za posledních dvacet let min. školství ztratilo u učitelů úplně svůj kredit naprosto chybnými rozhodnutími, které školství zdevastovaly, a tak se učitelé doslova děsí toho, co zase z min. školství přijde, aby to ještě rozložilo zbytek toho, co ještě jakž takž funguje. To píšu proto, že hledat u běžných praktických učitelů podporu pro cokoli, co prosazuje min. školství, je těžké, i když je to třeba věcně správné. A tak se z různých důvodů pohybuji v problematice jako skutečně pouhá soukromá osoba, která se do hloubky zajímá o něco, co přináší rodičům, praktickým učitelům a levákům prospěch, pokud to chtějí přijmout. Radost je to o to větší, když mi někdo občas pomůže - musím říci, že leváci i praváci na některých místech vědí, o co se snažím, a když to jde, tak i pomohou - nakonec takhle vyšla knížka Nechte leváky drápat (Portál 2008) i KuliFerda (Raabe 2015) u soukromých nakladatelství. Pokud jako poučený rodič požádáte paní učitelku, aby Váš malý levák mohl psát horní metodou psaní, s největší pravděpodobností Vám vyhoví - v tomto našem chaotickém školství, které kráčí systémem krok dopředu a dva kroky vzad, ji nakonec určitě potěší, když zjistí, že něco má konečně smysl a praktický účinek. Pokud sama jste učitelkou, mohu potěšit i Vás tím, že metoda horního psaní v rámci školení NIDV prošla schválením jako "Alternativní metoda psaní leváků" a že PF UK ve svém časopise Speciální pedgogika (4/2015) mi o psaní leváků na toto téma otiskla rozsáhlý diskusní příspěvek.

 

 

Bustrofedon - psaní zleva doprava a zpět zprava doleva

Honza | 17.01.2016

Informace, která se ke mě dostala je, že podle posledních průzkumů da Vinci psal takzvaným stylem Bustrofedon, neboli psal do konce řádku zleva napravo a poté pokračoval dále o řádek níže zprava nalevo a poté opět zleva napravo. A o tomto způsobu psaní jsou dochované záznamy už 4 století před Kristem. Nemusí se střídat ruce, může se psát pouze jednou a je jedno zda pravou, či levou.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bustrof%C3%A9don

A podle několika málo lidí, kteří se tím zabývali, nikdo moc nechce, tak tento způsob psaní je velmi obvyklý a díky tomu, že se děti přeučují, vzniká nerovnováha mezi hemisférami a poté děti špatně a křečovitě píší, jelikož se musí neustále naplno soustředit, aby to napsali správně, tak jak si to myslíme my a stejný problém začnou mít i při čtení, kdy buď se soustředí a nevědí pak, co čtou, nebo koktají atd. A tím vzniká velmi mnoho tak dneska populárních DYS - atd. Jediná možnost prý je, nechat dítě psát i obráceně a zrcadlově a pouze mu vysvětlit, že takto může psát pouze, když píše poznámky pro sebe a pokud píše pro ostatní, je potřeba psát zleva napravo. Stejně tak psal i da Vinci. Poznámky Bustrofedonem a pro ostatní normálně. Jeden z mála lidí, kteří se tím zabývali, byl František Synek.
http://www.databazeknih.cz/knihy/zahady-levorukosti-118051

Re: Bustrofedon - psaní zleva doprava a zpět zprava doleva

Ivo Vodička | 23.02.2016

Způsobem, kterým psal Leonardo da Vinci, jsem se zabýval pokud možno podrobně (viz kapitola Slavní leváci), jak jen dovolovaly informace získané z veřejných zdrojů - ale na to, že by Leonardo psal bustrofedonem, jsem opravdu nenarazil, i když jsem se snažil "prolistovat" on-line zveřejněné deníky. Leonardo v souladu s dobovými zvyklostmi přijal ve škole psaní pravou rukou (viz rozbor) a do svých poznámek si psal metodou leváků - zprava doleva stranově obráceným písmem. Některé děti (statistický počet není zjištěn) skutečně v období před nástupem do školy píší stranově obráceně zprava doleva, někdy píší zleva doprava a stranově převracejí písmena všechna nebo jen některá - po nástupu do školy pak postupně přijímají obecně zvyklý směr. Proč mají některé děti tendenci to dělat, to zatím nikdo neví, u leváků se můžeme domnívat, že část z nich postupuje ve směru přirozeného pohybu levé ruky - proč to dělají i praváci a z jakých důvodů? Možná to souvisí s ještě neustálenou lateralitou, s intuitivní nápodobou skutečného písma a třeba i schopností rozlišovat / číst písmena z různých pohledů. Obecně se ví, že uředníci a učitelé jsou schopni číst texty, které jsou vzhůru nohama, protože jsou nuceni z opačné pozice nahlížet do písma občanů nebo žáků. Není též neznámo, že v dalších specializovaných profesích se lidé naučí něco podobného - např. sazeči, výtvarníci a všichni, kteří se musí řídit "zpětným zrcátkem".

Zavádět několikerý systém psaní (pro školu a pro sebe) je, podle mého názoru, pro dítě mnohem obtížnější než se sjednotit s tím, co je obvyklé, a je to podobné jako s možností si koupit "hodiny pro leváky", čímž se vnoříte do dvou systému, které pak musíte dobře a přesně zvládat oba, což stojí námahu a větší možnost chybovat. Myšlenka zavádění bustrofedonu pro "vyrovnávání hemisfér" mi nepřijde správná z toho důvodu, že dodnes přesně nevíme, co se v mozku děje, a u nás zakořeněná a rozšířená teorie křížení motorický center, která je v naší popularizační literatuře sice mnohokrát popsána, má protiváhu v jiných, minimálně pěti dalších vysvětleních, která vysvětlují úlohu vedoucích center zčásti nebo úplně jinak. Je zajímavé, že některé z nich jsou rozšířeny zase v jiných národních pedagogikách. Zavádět kroky k vyrovnávání hemisfér pomocí bustrofedonického písma by bylo rizikové, když v zásadě nevíme nic. Navíc si také nedokážu představit, že by "něco" nebo "někdo" byl schopen přimět společnost ke změně něčeho, co se v naší západní civilizaci naprosto běžně používá dva a půl tisíce let a zatím to nikdo "nereklamoval". Na závěr připomínám, že bustrofedon jako systém psaní byl z nějakých zřejmě praktických důvodů opuštěn a že texty byly tehdy psány specialisty - kameníky v době, kdy znalost psaní nebyla uzpůsobena pro široké vrstvy uživatelů jako dnes.

 

 

Nemehlo

Mirek | 08.12.2015

Jsem pravák ale nedělá mi problém pomlít třebas strouhanku na mlýnku levou rukou.. je to jen otázka šikovnosti...viděl jsem člověka co přišel o ruce a jelikož ho bavilo spravovat hodinky tak se to naučil vsedě nohama... co k tomu dodat.. Kdo je nemehlo ten zůstane nemehlem i kdyby měl obě ruce pravé...

Re: Nemehlo

Ivo Vodička | 11.12.2015

Určitě máte pravdu, že mnoho činností se člověk, který k tomu má velkou motivaci, se naučí dělat druhou rukou. Také je schopen třeba přijmout celkový sled pohybů, které jsou proti jeho lateralitě. Je však potřeba připomenout, že mu to dá více práce a že mu to trvá déle, takže je dobré, když je veden, a to někým, kdo je poučen a má zkušenosti. Například ve společenském tanci ženy pravačky jsou svým tanečníkem vedeny tak, jako kdyby byly levačky - a dívky to zvládají.

Na druhé straně není důvod tam, kde to jde, aby levák, stejně jako to dělá pravák, nemohl dělat jemné práce svou rukou hlavní. Na psaní levou rukou u leváků budeme však trvat vždy, neboť se ze zkušenosti ví, že některým dětem to může snadno a velmi rychle uškodit a že následky si pak nesou po celý život.

Jinak - dnešní speciální pedagogika má pro to "nemehlo" odborný název (jak jinak), a to "dyspraxie". Jestli nějaké takové "nemehlo" je jen zanedbaný vývoj z nedostatku činností a podnětů, nebo jestli je to skutečně indispozice vyvolaná nějakou objektivní příčinou (důsledky nervových onemocnění apod) musí posoudit na konkrétním člověku odborníci. Můžeme ale předpokládat, že větší část těch, kterým říkáme "nemehlo", jsou právě ti, kteří jsou zanedbaní, v dětství neměli dostatečné podněty pro to, aby si rozvíjeli hrubou i jemnou motoriku. Velká část dnešních dětí, které neumí běhat, skákat, házet nebo našroubovat matičku na šroub, jsou právě ty děti, které věčně sedí u pc, tabletů a telefonů místo toho, aby pomáhaly v domácnosti a běhaly někde venku, jako to dělaly celé generace dětí před nimi. Ale to je otázka celkového stylu života rodiny, její preference i možnosti, stejně jako předškolního zařízení, ZŠ nebo dostupnosti komplexního pohybu pro děti ve městě.

 

 

Psaní zprava doleva

Stanislav Hladký | 04.01.2015

Jsem rád, že jsem narazil na tuto stránku, která je didakticky zajímavá. S kreativitou leváků mám rovněž dobré zkušenosti. Ale jak je to u lidí používajících např. arabské písmo, které je psáno zprava doleva? (Samozřejmě se to týká i čtení.) Myslím, že převažující praváci mají obdobný problém při psaní (čtení) jako leváci u nás. Navíc arabština zná pouze psací formu, tiskací písmena by se zřejmě zapisovala mnohem snáze. Naučil jsem se arabsky psát (nikoli mluvit), a musím přiznat, že je to pro mě velice nepohodlné, tak jako pro leváky píšící u nás. Přesto je tento druh písma z kaligrafického hlediska velmi zajímavý. V té souvislosti mě napadá, zda takový problém při psaní zažívají např. uživatelé čínských znaků, protože zápisy shora dolů se zřejmě dají praktikovat možná dobře jak leváky, tak praváky. (I když dnes zapisují i v řádcích.) V každém případě jste mě přivedl na zajímavé téma k zamyšlení. Já osobně používám klasicky spojité (psací) písmo pro psaní v češtině, ovšem zjistil jsem, že pro psaní v jiných jazycích je pro mě výhodnější používat podobu tiskací, respektive něco jako Comenia Script, ale spíš proto, aby cizinec neměl problém se čtením "něčeho neobvyklého", neboť ze zkušenosti vím, že psací písmo latinky se mnohdy často liší (dáno také "kreativitou" uživatele) - např. německé školní písmo apod.
Jako učitel-speciální pedagog děkuji za krásné články a věřím, že budou mnohým dobrým vodítkem nebo zdrojem informací! Krásný nový rok, a nejen tento.

Re: Psaní zprava doleva

Ivo Vodička | 11.01.2015

Děkuji za přívětivé hodnocení mých webových stránek.

Argument směřující k tomu, že když se arabské a hebrejské písmo píše zprava doleva, tak musí být pro leváky snazší, mi nepřipadá správný. V literatuře o levácích se objevuje už dávno, ale popravdě rozboru se nikdo zatím nevěnoval, v budoucnu bych se na to rád podíval, ale v současné době řeším mnohem více rozpracovaných problémů, které se mi zdají pro současné české leváky, jejich učitele a rodiče důležitější. Ale abych jen neodmítnul tuto tezi jen tak: každá lidská kultura si vytvářela takové písmo, které bylo vždy bezprostředně spojeno s psaním pravou rukou a dostupnými psacími a záznamovými prostředky. Stejně jako není nepraktické naše písmo pro praváky, předpokládám, že z nějakého důvodu nebude nepraktické i pro praváky píšící arabštinou. Je potřeba se podívat na původní historické psací potřeby, které jsou spojeny se vznikem konkrétního písma, a odhlédnout od dnešních kuličkových tužek nebo fixů, kterými se píše dnes.

Čínské znaky se píší/kreslí štětcem se špičkou jednoznačně tahy, jinak to ani štětcem nejde - k tomu, aby se to dělalo snadno, využívají úchopu, který umožňuje z jedné pozice nad papírem udělat několik tahů různými směry. Začátky jednotlivých tahů, z kterých se skládá celý znak, a následná podoba celého znaku ale odpovídají potřebě pravé ruky. Čínské písmo psané propisovačkami a dalšími současnými psacími prostředky ztratilo původní "stínovanou" podobu a podoba zápisu levákem a pravákem není v zásadě rozdílná. Jinak právě dědictví úchopu psacího prostředku drženého kolmo je výhodná při psaní kuličkovou tužkou.
Musím ale popravdě říci, že zkoumat tyto věci je mimo dosah mých možností člověka z okresního města, kde k takovému zkoumání je k dispozici jen jedna studentka ze Sýrie - přesto se mi při pozorování pohybů její ruky nezdálo, že by při psaní arabským písmem zažívala to, co leváci při psaní tlakem.

 

 

není levák jako levák

Kamila | 07.07.2014

Jsem levačka od narození, v rodině to máme dědičné z tatínkovy strany. I můj muž je levák a obě děti jsou praváci jako poleno. I přesto jsem je naučila oba dva psát. Jsem totiž také kantorka.Zrcadlové psaní užívám pro zpestření hodin. S hrůzou však objevuji nové pomůcky pro leváky - levácká myš k PC, obrácené pravítko s čísly zprava doleva (odkdy leváci čtou zprava doleva?) a další zrůdnosti. Jsem pro leváckou škrabku - ta je pro ženy - levačky nejlepší pomůckou a ještě toleruji nůžky (sama s nimi stříhat neumím, používám pravácké). Leváci jsou totiž kreativní lidé a spoustu věcí si přizpůsobí svým potřebám. Tak vznikaly, vznikají a budou vznikat nejlepší věci a pomůcky nejen pro leváky.

Re: není levák jako levák

Ivo Vodička | 17.07.2014

Na těchto stránkách informuji i o tom, jaké pomůcky pro leváky výrobci a prodejci levákům nabízejí. Sám osobně, stejně jako leváci z mého nejbližšího okolí pomůcky pro leváky nepoužívají, a až na několik výjimek nejsem ani jejich propagátorem, jak jsem se k této problematice vyjádřil už v Nechte leváky drápat, 2008. Na druhou stranu škrabku pro leváky (přesněji vzato oboustrannou) užívá asi 80 % dospělých levaček, nůžky pro leváky trvale asi 25 % leváků a přechodně v období mezi 5 - 8 lety mnohem více do té doby, než zjistí, že nůžky pro leváky je svazují. Pokud se dnes dítě rozhoduje pro hru na kytaru, určitě bych ji v levoruké variantě doporučil - sám jsem levák a vím, že v určitém okamžiku mě jako kytaristu leváka začala omezovat menší hybnost pravé ruky; hokejisté a střelci ze sportovních i služebních zbraní jsou za varianty pro leváky také vděčni, ale také i všichni ti, kteří nějaký nástroj či přístroj používají profesně každý den při práci, která je živí. Pro takové leváky je levostranná varianta samozřejmě přínosem, ale popravdě je takových leváků poměrně málo. Leváci jsou, jak říkáte kreativní lidé, umí si poradit a je potřeba je k tomu vychovávat - každá pomůcka, která je "šitá na míru", vytváří závislost právě na ní a může se velmi rychle stát brzdou rozvoje, nebo dokonce i koulí na noze. U hodnocení pomůcek pro leváky se vždy se snažím najít, jestli je skutečnou pomůckou vůbec, nebo je to jen zkouška, co trh vydrží, anebo komu a za jakých podmínek by taková nabízená levostranná varianta mohla přinést užitek. Z hlediska výchovy leváka jsem pro získání co největší adaptability v pravostranném prostředí (viz http://www.levactvi.cz/mame-doma-levaka/levak-a-jeho-vychova/). Na psaní levou rukou je však potřeba trvat.