Vaše postřehy a názory

levák a pravačka silnější

Tereza | 24.04.2017

Dobrý den, po 27 letech co jsem bezproblémová levačka :) poprvé nastal problém. Začala jsem hrát badminton a raketu uchopila automaticky do levé ruky. Zjistila jsem ale, že nikdy nedám tak silnou ránu levou rukou, jako pravou. Levá ruka je šikovnější, ale nemá zdaleka tolik síly. Pravá ruka dokáže dát ránu, ale zase není tak obratná..Takže zmatek a přehazovaní rakety z ruky do ruky..Uvědomila jsem si že i kopu pravou nohou a kdybych šla na "páku" jdu na to pravačkou. Jak je možné, že jako levák mám pravou ruku i nohu silnější?

Re: levák a pravačka silnější

Ivo Vodička | 22.05.2017

Víte, stanovení laterality je poměrně složitá věc a pořád velmi nejasná. Samozřejmě že všude po netu poletuje Matějček/Žlabův test určování laterality, ale ty pojmy "vedoucí", "šikovnější", "dominantní" a další jsou v pojetí různých výzkumníků pojaty různě. V běžném životě, který žijeme, a pro potřeby školy nám většinou stačí znát ruku, kterou píšeme a děláme jiné jemné motorické činnosti - podle toho sami sebe vnímáme v polaritě levák - pravá. Horší situace nastane, když se ponoříme do dalších znaků laterality (noha, oko, ucho, koordinace pohybů a dalších) a zjistíme, že s rukou nejde třeba oko nebo ucho. Pokud se ponoříme ještě hlouběji, do takové pomyslné třetí roviny, a pokud se začneme zabývat tím, co skutečně párové končetiny, oči, uši opravdu dělají v konkrétní pohybové situaci, situace je ještě mnohem komplikovanější, protože v těch, a to velmi rozmanitých konkrétních pohybových situacích, nám najednou končetiny intuitivně dělají pohyby, které ze zvyku nečekáme. Otázkou pak je, jak je postaven sled pohybů a která část ze složeného pohybu je v tom momentě důležitější. Může být, že při hraní to není otázka, že jste levák podle ruky, ale že vaše pravá noha je při hraní důležitější a "táhne" za sebou ruku a vám to z téhle pozice jde snadněji, a to může překvapit. Někteří výzkumníci hovoří o končetinách šikovnější (obratnější) x silnější, a právě pak ta šikovnější je ta, kterou píšeme, a ta druhá je silnější. Jeden z mých synů leváků má zaměřovací oko pravé, a když chodil na lukostřelbu, tak kvůli tomu musel přijmout luk i celkový sled pohybů jako pravák. Celá tato problematika, jak jsem říkal, není vyjasněna, u nás se běžně vychází z pojetí laterality M. Sováka ze začátku šedesátých let a od té doby se situace mnoho (= skoro vůbec) nepohnula. K tomu by bylo potřeba velkého výzkumu a nějaká instituce by na tom musela mít zájem - nejhlouběji pravděpodobně pronikli trenéři a lékaři vrcholových sportovců, ale ti informace do veřejnosti nepouštěji a ani nepustí, protože správně pochopená diagnostika pohybů přináší vítězství, tedy peníze. Česká pedagogika i školské orgány se zabývají jinými věcmi, protože nejpalčivější otázky spojené s leváky, a tím i s lateralitou, byly vyřešeny, ale dětí s jinými různými zvláštnostmi přibývá - a je to také potřeba řešit.

Re: Re: levák a pravačka silnější

Ivo Vodička - podruhé | 22.05.2017

Ještě jsem o tom přemýšlel - píšete, že jste začínající hráč - je tu taková možnost, že s snažíte hrát především silou, protože vaše levá ruka nemá dostatečný švih. Tenis a badminton k účinnému úderu vyžaduje především švih, pokud, neumíte dát ránu švihem levou rukou, a jestliže, ale to je jen moje spekulace, nemá levá ruka ten účinek, můžete to nakonec kompenzovat právě fyzicky silnější pravou rukou právě proto, že tak, viděno vašima očima (CNS), zatím dosáhnete lepších úspěchů.

Leváctví a chirurgie

Karel Benda | 05.04.2017

Jsem levák narozený ve stejném roce jako autor těchto stránek. V té době se v leckterých školách ještě "přecvičovalo," na naší škole už ne. Píšu tedy levou, v levé držím nůž, nůžky (pro praváky), lžíci, jehlu, sekeru, kladivo, zednickou lžíci apod. Také na koštěti, motyce či krumpáči mám levou nahoře.
Tak dobře jsem se adaptoval, že mi nepřišlo divné chtít se stát chirurgem. Nicméně - ouha, se skalpelem či nůžkami mi to v pravé prostě nešlo. To ovšem je problém pro kolegy z operační skupiny i pro instrumentářky (automaticky podávají do pravé). Zajímavé je, že např. s jehelcem (t.j. s kleštěmi, ve kterých se drží chirurgická jehla) jsem se bez většího uvažování a bez problémů naučil pracovat pravou rukou (což už je pro instrumentářky opravdový zmatek). Obecně: se všemi chirurgickými nástroji, se kterými jsem se učil pracovat až ve zralém věku, jsem se naučil pracovat pravou. Nikdo se mnou leváctví nikdy neřešil, nicméně jsem přesto přesvědčen, že se všem ulevilo, když jsem později odešel z kliniky na polikliniku - chirurg tam pracuje sám a nejsou tam zoufalé instrumentářky.
Chirurgů - leváků je víc, nicméně levorukým zájemcům o tento krásný obor bych pro úspěšnou kariéru vřele doporučoval naučit se ovládat základní nástroje pravou. Na prvním místě je tu totiž zájem pacienta, a pro ten je bezchybná souhra operačního týmu zcela zásadní.

Re: Leváctví a chirurgie

Ivo Vodička | 22.05.2017

Moc děkujeme za zkušenosti! A co dodat? Snad jen to, že stejně mi to před lety líčil mladý lékař levák, který nastoupil na gynekologii. Leváci, kteří vstupují do různých specializovaných povolání, musí počítat s tím, že budou muset přijmout řadu pohybových situací stejných, jako vykonávají praváci, a že je tomuto pravostrannému světu potřeba se přizpůsobit. To samozřejmě není nic nového, tak to bylo vždycky, jen se vznikem nových strojů a široké palety různých nástrojů a jejich rozšiřováním je toho za poslední dvě století prostě mnohonásobně více. A tak se to týká řady profesí od klavíristů, přes truhláře až po chirurgy. Dobrou zprávou pro leváky je to, že aniž si to uvědomují, od samého útlého dětství se přizpůsobují, aniž to tuší - uvědomují si to pak jen tehdy, když zjistí, že jim něco nejde. To je nutno se zastavit, zamyslet se a vymyslet postup jak na to. Levostranné pomůcky, nářadí, ale i pracovní postupy jsou někdy dobré, ale vytvářejí celoživotní závislost - pokud levák pak pro ruce pomůcky nemá, musí stejně postupovat cestou A, zdokonalit svou pravou ruku a přizpůsobit se.

začínáme rýsování

Hana | 27.01.2017

Dobrý den,
děkuji za možnost sdílet problematiku pohledu většinového pravorukého prostředí na menšinový jeho doplněk levoruký, bez něhož by lidstvo netvořilo normální hodnotný celek. Veliký dík patří týmu pana Vodičky. Díky jeho radám se prokousáváme temnem prvostupňového školství a čekají nás horší časy, protože na druhém stupni a třetím už nikdo neví.
Vidím to takto. Například, co se týče rýsování ve druté třídě základní školy: dejme paní učitelce pravačce do ruky tenkou klasickou tužku č.3, úzké třeba i neprůhledné pravítko, brýle, se kterýhi trochu hůř uvidí, protože se při tělocviku upatlaly a zadejme bod A a bod B. Trvejme na tom, že ZPRAVA DOLEVA tyto body propojí, ale musí je přesně protnout. Jak se říká, není nad osobní zkušenost. Pokud pravoruká paní učitelka bude k tomuto experimentu ochotná, klobou dolů. Stejný problém je opačné stínování při práci s tuší nebo inkoustovým perem. Kdo z kantorů praváků zkusil napsat něco levou rukou redisperem zleva doprava? Pokud měl stejné stínování, jako, když psal zleva doprava pravačkou, popřel tak fyzikální zákony a je hoden mého velkého obdivu. Praxe je k českým levákům po desetiletístále stejně netolerantní a slepá, leváctví je stigma, změnit to je sisyfovský úkol. Snad se někdy narodí levoruký "Sovák".

Re: začínáme rýsování

Ivo Vodička | 31.01.2017

Rýsování může být pro leváky vskutku problém - učitelé chtějí, aby se dodržoval postup při konstrukci plošných útvarů, ale i u prostorových. Vynášení hran krychle nebo kvádru odpovídá potřebám pravorukých, proto také celý obrázek ubíhá doprava, a ne doleva. Leváci jsou samozřejmě ve ztížené pozici, protože musí ostrou tužkou strkat ve směru od sebe, což je obtížné, a navíc se snadno ulomí špička tužky. Stínování písma a šrafování se levákům rodí pod rukama také jinak a má skutečně jiný směr - na druhé straně mi to často pomohlo u výtvarníků odhalit, kdo kreslí jakou rukou.
Někteří pedagogové pak doporučují, aby si malý levák zakoupil tzv. "pravítko pro leváky", na kterém ubíhá číselná osa obráceně - já osobně jsem zásadně proti, protože to působí komplikace v chápání časových os (v dějepise a jinde - časové přímky) i aritmetické operace mezi kladnými a zápornými čísly, které se často vysvětlují právě na číselníku, kde záporná čísla jsou vlevo a kladná vpravo. Myslím, že podstatnější je vysvětlit malému levákovi podstatu problému a využít jeho mnohem větší adaptability k řešení takovýchto problémů, než vytvářet dvojkolejnost pojetí a prostředí. Podobné je to třeba i s náramkovými hodinkami a nástěnnými hodinami "pro leváky" - malému, ale i velkému levákovi totiž vytvářejí dvojí prostředí, v kterém se pokaždé, když chce zjistit, kolik je hodin, musí soustředit, jestli hodiny jsou zrovna "pravé" nebo "levé". To běžný život hrozně zatěžuje, a proto je lepší se pohybovat v jednom totožném prostředí s praváky, i když to ze začátku může dělat problémy. Každá vědomě pěstovaná jinakost, která není životně nutná, nás nesbližuje, ale vyděluje, což je špatně.
Moc mě potěšila Vaše formulace: "Veliký dík patří týmu pana Vodičky", protože celý tenhle výzkum leváctví, psaní článků a provozování www dělám sám bez podpory jakýchkoliv institucí a jen s přízní těch, kteří mi fandí - jestliže to vypadá, že je to kolektivní dílo, tak mě to těší dvojnásob.

Pojď to přitlouct, je to "na levou"

Karla / 13,01,2017 | 13.01.2017

Jsem přeučená levačka, protože v době mého dětství (nar. 1936) se o psaní levou rukou vůbec ani neuvažovalo. Toto ale vneslo do mého života i výhody. Mohla jsem řadu věcí dělat bez problémů oběma rukama. Když jsem se vdala, můj manžel nemohl pochopit, že na chatě kladivo a jiné pracovní nástroje používám levou rukou. Ale když si zvykl, už mě každou chvíli volal: Pojď to přitlouct, je to "na levou". A tak celý žvot používám obě ruce tak, jak mi to vyhovuje. Ke psaní mohu jen podotknout, že jsem měla velké problémy s udržením správného sklonu písma. To se mi srovnalo, až když jsem se učila těsnopis a opačný sklon písma znamenal něco úplně jiného. Přeji levákům co nejméně potíží v životě. Věřím, že život leváka přináší i řadu úsměvných situací a všechny leváky srdečně zdravím.

výhoda leváctví

Mirek Udatný | 23.12.2016

Zdravím všechny leváky :-)
už přes půl století se potýkám také jako levák s nástrahami všedního dne. Je pravdou, že jako dítě školou povinné jsem tento hendikep (tehdy to tak vyznívalo, dnes však leváctví hendikepem v pravém slova smyslu není) vnímal daleko ostřeji a možná mě to i trochu traumatizovalo (hlavně výuka psaní a dalších rukodělných předmětů na prvním stupni ZŚ a přístup některých učitelů a dospělých vůbec). Dnes již vidím i některé výhody, přesně tak jak je psáno zde na stránkách. Trochu mě pouze mrzí to leváctví při hře na kytaru, protože jí používám jako pravák a ta pravá ruka je pro rytmiku a vybrnkávání pořád jaksi "levá". Zajímavé je ale například používání klasického jídelního příboru, kdy vidlička, jako dominující nástroj se drží v levé ruce (chudáci praváci). Tady máme jasnou převahu :-)
Jinak jedna zajímavost z nedalekého hradu Houska- je tam freska lukostřelce- prý jediné známé vyobrazení levorukého lukostřelce. Tak to jen v krátkosti jako příspěvek ode mně- přeji krásné Vánoce a vše nej v roce 2017 a pro Iva -také pozdrav od Ivety (občas se vidíme na hudebních podukcích).

Re: výhoda leváctví

Ivo Vodička | 31.01.2017

Děkuji za pozdrav a že také zdravím. ivo

1 | 2 >>

Přidat nový příspěvek