Jsem učitelka a jsem kráva. Z několika důvodů (glosa)

Jsem učitelka a jsem kráva. Tak to jsem se dočetla v jednom z příspěvků do čtenářské diskuse na internetu, která se rozpoutala kvůli stávce učitelů. Když tak o tom přemýšlím, tak má autor tohoto tvrzení pravdu.
Možná vychází ze své vlastní zkušenosti ze školy, kdy se ho z dopolední letargie snažila vyučující vytrhnout nějakým výkladem, nebo možná i zkoušením. Zvláštní je, že mluvíme o krávách, nikoliv o volech. Asi to bude tím, že mužů ve školství mnoho nepracuje. Několik mladých volečků se nám ve školství pohybuje, ale ti jakmile zjistí, že při jejich vysokoškolském vzdělání a znalosti cizích jazyků se dá jinde vydělat víc, rychle opouští společná stáda. A tak nám ve školách z řad mužů zbývají jen staří voli, a to jsou buď vzácné druhy, nebo ředitelé.
Stát se krávou, to chvíli trvá.
Stát se krávou chvíli trvá a vyžaduje to určité úsilí. Vysvětlíte svým žákům nebo studentům novou látku, procvičíte ji, zeptáte se, zdali výkladu rozuměli a zadáte domácí úkol. Příští hodinu tři čtvrtiny třídy úkol nepřinese a jako omluvu, nebo spíše výmluvu řeknou, že látce nerozuměli. A tak vysvětlujete znovu a jinak, malujete obrázky, vytváříte po nocích grafy a přehledné tabulky, hrajete studentům scénky, děláte barevné nástěnky, procvičujete a procvičujete, když už to vypadá, že studenti chápou, zadáte další domácí úkol, a co myslíte? Ano, úkol přinesou, celá třída. Při jejich opravě zjistíte, že se jedná o 29 kopií jedné odpovědi, kterou vypracoval třídní šprt. Tak své třídě „pohrozíte“ testem. Třída se hroutí a už jste kráva, která to pořádně nevysvětlí a chce psát test.
Učitelky se stávají krávami nejen ve chvílích výuky, ale i v okamžiku, kdy si koupí nové tričko ve stejném obchodě jako jejich studentky, a jsou ještě většími kravami, když v něm chodí déle než jeden měsíc. O nic lépe na tom nejsou ani jejich kolegyně, které tak často svůj šatník nemění a měsíce nebo i roky nosí stále stejné tesilové kalhoty po babičce. Jako učitelka jste dále posuzována a souzena podle typu mobilu, auta nebo vašeho účesu.
A je také pravdou, že učitelka si sama občas připadá jako honěný dobytek. Ráno vypraví svou rodinu, pak přiběhne do školy. V kabinetě rychle z počítače vytiskne připravené testy na první hodinu, tedy pokud se k počítači dostane, neboť se o něj musí dělit s více kolegy, a ti také mají hotové své přípravy. A se zvoněním běží do třídy, tam nesmí zapomenout zapsat do třídní knihy, pokud tam třídní kniha je a studenti ji někde předešlý den nezapomněli. Prvních deset minut ještě zapisuje pozdě příchozí žáky a pak už vesele může učit. Zazvoní zvonek a učitelka běží do kabinetu, aby si vyměnila učebnice a přípravy pro jinou třídu.
Celý proces se opakuje pětkrát až sedmkrát za den. Během toho musí sledovat, jestli ve svých volných hodinách někde nesupluje a o přestávkách dozoruje na chodbách. Když je jí osud během dne příznivě nakloněn, dojde si na toaletu, nebo dokonce i na oběd.
Odpoledne, pokud nemá odpolední výuku, nebo snad i nějaký ten dramatický, ekologický nebo jazykový kroužek, spěchá domů, aby se postarala o své děti. A večer, když manžel spokojeně sleduje v televizi fotbal, opraví těch sto padesát slohových prací, jde si lehnout a v noci se jí zdá příšerný sen o tom, jak jí studenti na chodbě nasadí na hlavu odpadkový koš. To se ráno budí s křikem a říká si: „Proč já kráva, to za těch 15 tisíc čistého dělám?“
Jsem učitelka a jsem kráva, v současné době na mateřské dovolené, a tak mám čas mezi kojením takovéhle zamyšlení napsat. A snad i díky tomu kojení se cítím k učitelkám - krávám nějak blíž. Vždyť jsou to velmi užitečná zvířata.

 

O autorovi| LENKA TAMPIEROVÁ Vyšší odborná škola mezinárodního obchodu a Obchodní akademie Jablonec nad Nisou
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Liberecký kraj
Autor: LENKA TAMPIEROVÁ